Jak jsme již opakovaně psali, poradna Asociace češtinářů slouží bezplatně uživatelům naší mateřštiny na základě dohody mezi ASČ a Ústavem pro jazyk český Akademie věd České republiky. Naším primárním záměrem bylo poskytovat odborné rady týkající se češtiny ve školách, ale velmi záhy byla ASČ oslovována nejen kolegy z češtinářské praxe a žáky a studenty našich škol, ale i širokou veřejností.
Budeme nadále působit v obou těchto směrech. Protože však pracujeme ve svém volném čase a bez nároku na odměnu, žádáme potenciální tazatele, aby se vždy nejprve podívali do normativních příruček, zejména do online Jazykovědné příručky ÚČJ na odkazu: prirucka.cz. Odpovědi na skutečně běžné dotazy zde naleznou v 99 % případů.

Dotaz č 1:
Jsem učitelem prvního stupně na ZŠ a obracím se na Vás s otázkou, zda do mluvnických kategorií v českém jazyce řadíme i vzor, či ne. V týdnu jsem s touto otázkou kontaktoval Ústav pro jazyk český, odkud mne přesměrovali na Vás.
Přiznám se, že pokud vím, tak na gymnáziu i na VŠ jsme se učili, že nikoli, v učebnici pro 5. třídu (nakladatelství NOVÁ ŠKOLA, s. r. o.) je u kapitoly Podstatná jména doslova napsáno: „U podstatných jmen určujeme mluvnické kategorie – rod, životnost, číslo a pád. Kromě nich určujeme také vzor podstatných jmen.“ Podle mého názoru i na základě tohoto tvrzení vzor do mluvnických kategorií řadit nebudeme, většina kolegů však je názoru, že ano, a navíc jedna žačka vykonala „přijímačky nanečisto“, kde do mluvnických významů vzor zařadit chtěli. Kromě toho rodiče zmíněné žačky po definici pátrali a na internetu našli několikrát informaci, kdy by vzor mezi mluvnické kategorie patřit měl. Prosím proto o uvedení problému na pravou míru.
Mgr. V. P.

Odpověď ASČ č. 1:
Vzor paradigmat v žádném případě (!) není mluvnickou kategorií. Vzor je arbitrární (tj. dohodou stanovený) výraz, který reprezentuje co možná nejtypičtější vlastnosti dané kategorie (např. pádové koncovky jmen či osobní koncovky sloves daného skloňovacího nebo časovacího typu). To je zjevné už z toho, že – namátkou – pro paradigma (to jest skloňovací typ) ženského rodu s koncovkami j. č. -0, -i, -i, -0, -i!, -i, -í; mn. č. -i, -í, -em, -i, -i!, -ech, -mi bylo možné zvolit jako vzor nejen substantivum kost, ale i např. hloupost.
Pokud jde o citaci z učebnice, daná formulace netvrdí, že vzor patří mezi mluvnické kategorie: viz ono „kromě toho“; praví se tu pouze to, že u substantiv určujeme 3, resp. 4 kategorie a pak ještě vzor, ten zde ale není za kategorii považován. Danou informaci jistě šlo formulovat explicitněji, ale odborně chybná není.
Prosím však o sdělení, na kterém konkrétním internetovém odkazu někdo vydává vzor za mluvnickou kategorii. Rád dotyčné autory takového omylu zdvořile upozorním, že nemají ponětí o gramatice.

Reakce tazatele a jeho dotaz č. 2:
Dobrý den,
děkuji za zodpovězení otázky. Co se týče odkazů na internetu, předpokládám, že vzor podstatných jmen je do mluvnických kategorií řazen na spoustě odkazů, na vyhledávači Google se mezi první řadí např. https://www.pravopisne.cz/2012/02/podstatna-jmena/, dále se mylná informace vyskytuje ve cvičeních na internetu – zde se nejedná o sepsané „pravidlo“, ale chápu, že když rodiče hledají informace, sáhnou i k méně odborným zdrojům. Z této situace vznikl i můj problém.
Ještě mi dovolte jednu otázku: je mluvnická kategorie totéž co mluvnický význam?

Odpověď ASČ č. 2:
O úrovni webové stránky pravopisne.cz si tazatel jistě učinil názor sám, když tam četl např. tautologii typu „Mluvnické kategorie jmen jsou kategorie“. Nebo suverénní tvrzení, že podstatná jména jsou větněčlensky nejčastěji podmětem nebo předmětem. Zde by totiž v seriózním zdroji musel následovat odkaz na statistiku – a to s ohledem na to, že podstatná jména se hojně vyskytují i v platnosti přívlastků, příslovečných určení a doplňků (Tohle je auto mého otce; Jaké jsou znaky savců?; Šel do obchodu; Přijde v úterý; Zabíjel sekerou; Zabíjel pro peníze; Jmenovali Josefa Nováka ředitelem).

K dotazu ohledně mluvnické kategorie a mluvnického významu:
Kategorie (a to nejen v jazykovědě) je pojem, který abstrahuje a současně definičně vymezuje nejobecnější a nejtypičtější vlastnosti určitého jevu; do konkrétní definice konkrétní kategorie se přitom musí vejít všechny její individuální výskyty; eventuální výjimky, varianty, dublety musejí být taxativně vyjmenovány v normativních příručkách.
Například v jazykovědě se pád jakožto mluvnická kategorie definuje jako schopnost jmen vyjadřovat zvláštním tvarem (= koncovkou) různé vztahy jména k dalším slovům ve větě.

Mluvnickým významem je pak smysl, jejž daná kategorie má v mysli tvůrce i příjemce textu v konkrétní výpovědi: Například zda jméno v daném pádě je mj. konatelem děje / nositelem vlastnosti (1. pád: Tajfun znovu udeřil, Karel je hlupák); přímým objektem slovesného děje (4. pád: Četl knihu; Rozbil okno); objektem, v jehož prospěch děj směřuje (3. pád: Daroval dceři auto, Obstaral domu novou fasádu); objektem, jenž je prostorovým cílem pohybu daného děje (3. pád: Šel ke dveřím); prostředkem umožňujícím vykonat děj (7. pád: Řezal kmen pilou) atd.
Další příklad:
Význam kategorie mluvnického čísla jmen spočívá v rozlišení toho, zda se pojmenovávané entity (osoby, zvířata, vlastnosti, děje, vztahy) vyskytují v dané výpovědi v počtu 1 nebo více než 1 (příklad na vztah: Ach, ty jeho pochybné lásky!). Viz dále třeba koncovky pán0 x pánové, /vidím/ pána x pány,  /kvákala/ žába x /kvákaly/ žáby.   U flexivních jazyků typicky jedna a táž koncovka vyjadřuje zároveň více kategorií: např. u jmen pád, číslo a rod (u maskulin i životnost).
Samozřejmě jména nemají (a to nejčastěji, ale nejen v důsledku historického vývoje jazyka) pro každý pád, číslo a rod nutně jedinečnou, v jiném pádu již neopakovanou koncovku: viz typ/vzor středního rodu stavení, kde jedna a táž koncovka plní funkci hned šesti pádů jednotného čísla, aniž by to rodilí Češi považovali za újmu na mateřském jazyku. To skutečně nijak nebourá koncepci kategorie: prostě pro některé pády je koncovka stejná a rozhoduje kontext. Ale konkrétní koncovku má jméno vždy a ta očividně v daném kontextu funguje, třebas je homofonní (tj. zvukově shodná) s koncovkou pádů jiných.

Ještě jednou požádám tazatele, aby rodiče i žáky informoval v tom smyslu, že internet je dobrý sluha, ale zlý pán. Totéž platí o těch „přijímačkách nanečisto“, které byly tazatelem citovány.

A na závěr opětovně zdůrazňuji: Vzor není mluvnická kategorie.

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ

Zanechat odpověď