Na autorovy blogy jsme zde upozorňovali opakovaně, tento příspěvek vybíráme zejména s ohledem na diskuse o víceletých gymnáziích:

Skóre na škále s průměrem 100, natažené na přímce, nad kterou se klene velbloudí hrb Gaussovy křivky normálního rozdělení, je, zdá se, nejlepším a nejsilnějším ukazatelem prakticky všeho, co má podstatný vliv na náš úspěch či neúspěch, štěstí či neštěstí, život či smrt. Račte vstoupit! Moderní Pýthie, nesoucí mysteriózní jména jako WAIS (Wechler Adult Intelligence Scale), K-BIT (Kaufman Brief Intelligence Test), WJ (Woodcock-Johnson Test of Cognitive Abilities), nebo Ravens Progressive Matrices, skryté za závěsem vědy zvané diferenční psychometrie, vynesou věštbu v podobě dvou až tříciferného čísla. A nám nezbývá než složit ruce do klína a přihlížet, jak je náš osud, jednou provždy vyražený pečetidlem prozřetelnosti do tkáně našeho DNA, neúprosně naplňován.

Nebo tomu tak není?

Odpověď, kterou čtenář najde v tomto textu, zní: rozhodně ne! Důkaz pro toto tvrzení ale nemůže vést přes odmítnutí dobře fundované vědy, ani přes zavírání očí před stěží zpochybnitelnými závěry, které poskytuje. Nepřipojíme se k názoru, běžnému mezi učiteli a lidmi pracujícími ve vzdělávání, kteří mají tendenci podceňovat vliv inteligence měřené testy IQ na vzdělání a odmítat genetické vlivy ve prospěch environmentálních. Právě naopak: budeme demonstrovat, že vliv dědičných faktorů na naše IQ je ve skutečnosti příliš malý, a že základním cílem spravedlivé společnosti a spravedlivého vzdělávacího systému je, aby byl co největší. Ukážeme dále, že k tomu, abychom tohoto cíle dosáhli, je nutné zajistit ideální rovné podmínky pro všechny a odstranit jakoukoliv selektivitu z našeho školství včetně víceletých gymnázií a výběrových tříd na základních školách.

Více na na Aktuálně.cz:

Zanechat odpověď