Spolu s rozšiřováním digitálních technologií se v posledních třiceti letech proměnil způsob, jakým konzumujeme média, včetně toho nejstaršího: textu. Dnes se čtení přelévá z platformy na platformu, mezi internetovým prohlížečem a e-knihou, odehrává se především na obrazovkách a stimuluje mozek úplně jiným způsobem než soustředěná četba papírových knih nebo novin. Řada odborníků i laiků se obává důsledků, jaké budou nová média mít na naše intelektuální a kognitivní schopnosti.
Neuroložka a odbornice na proces čtení Maryanne Wolfová v knize Čtenáři, vrať se shrnuje dosavadní vědecké poznání o vlivu digitálních médií na proces čtení a lidský mozek. Nová média nechápe jako ohrožení, nýbrž jako výzvu: už tu s námi jsou, takže se s nimi musíme naučit zacházet tak, aby nám dobře sloužila.
Z knihy citujeme:
„Vše začíná u principu „omezené plasticity“ našeho mozku. Co mě na něm udivuje nejvíc, nejsou jeho rozsáhlé sofistikované funkce, ale fakt, že je schopen překonávat svoje původní, biologicky zakotvené funkce, jako je schopnost vidět či mluvit, a rozvíjet zcela neznámé schopnosti, jako jsou čtení či matematické dovednosti. K tomu potřebuje nové sady drah. Ty vytváří propojením starších a jednodušších struktur a někdy i mění některé jejich aspekty a původní účel. Představte si, co udělá elektrikář, požádáte-li ho, aby ve starém domě udělal nové elektrické rozvody, které by vyhovovaly novému, původně neplánovanému systému osvětlení. Aniž chceme jakkoli znevažovat práci elektrikáře, náš mozek dokáže změnit naše obvody mnohem důmyslnějším způsobem. Jakmile se má mozek naučit něco nového, nejen že nově uspořádá svoje původní součásti (například struktury a neurony zodpovědné za základní funkce, jako je sluch či zrak), ale dokáže v týchž oblastech přestavět i některá existující neuronová uskupení tak, aby vyhověl konkrétním potřebám nové funkce.
Nicméně není náhoda, že skupiny neuronů, které mají být v rámci tohoto procesu nově uspořádány, mají podobné funkce, jež vyhovují jejich novému účelu. Jak poznamenal pařížský neurovědec Stanislas Dehaene, mozek recykluje, a dokonce mění účel neuronových sítí sloužících k dovednostem, které kognitivně nebo percepčně souvisejí s novou funkcí. To je úžasný příklad plasticity lidského mozku.
Schopnost nově formovat recyklované dráhy nám umožňuje naučit se nejrůznější geneticky neplánované aktivity — od výroby prvního kola přes zapamatování si abecedy až po současné surfování na internetu, poslouchání Coldplay a posílání tweetů. Nemáme v mozku předem zabudovanou schopnost vykonávat žádnou z vyjmenovaných aktivit ani nevlastníme geny určené speciálně k jejich rozvíjení; jsou to vynálezy naší kultury, které zahrnují využití částí mozkové kůry k novým účelům. Nicméně fakt, že čtení nemáme předem naprogramované tak jako jazyk, má zásadní, a dokonce i docela zásadní dopad.
Na rozdíl od čtení je řeč jednou ze základních lidských funkcí. Jako taková má k dispozici vyhrazené geny, které se s minimální pomocí samy rozvíjejí a přinášejí nám schopnost mluvit, chápat a myslet prostřednictvím slov. Co se řeči týče, vrozený stav pomáhá rozvíjet lidská potřeba komunikace, a to po celém světě v téměř univerzální podobě. Proto se malé dítě, umístěné do jakéhokoli typického jazykového prostředí, dokáže naučit mluvit prakticky bez instrukcí. To je úžasná věc.
O nováčcích, jakým je čtení, totéž říct nelze. Samozřejmě existují geny, které umožňují základní schopnosti, jako je řeč či zrak, jež se dokážou přeformovat ve čtecí dráhy, ale tyto geny samy o sobě schopnost číst nezaručují. My lidé se to musíme naučit sami. To znamená, že potřebujeme být obklopeni prostředím, které nám pomůže rozvinout a propojit složitý soubor základních i složitějších procesů, aby si každý mladý mozek dokázal vytvořit svoji zcela novou čtecí dráhu.“
Delší ukázka je k dispozici na webu literárního měsíčníku HOST H7O, kniha vyšla v papírové i elektronické verzi, k dostání je např. v e-shopu nakladatelství HOST.
