Z článku na webu H70:
Život básníka Konstantina Biebla by vydal na výpravný a dobrodružný film. Přitom začal tak poklidně v rodině zubaře v městečku Slavětín u Loun. Otec vášnivě maloval. Matka psala básně. Rodina měla zvláštní vztah k exotice: po původně barokním domě a ordinaci se volně procházela ochočená opice a zazníval křik papoušků. Dne 26. února uplynulo 125 let od jeho narození. (…)
Setkání s Wolkerem ovlivnilo Biebla lidsky i umělecky. Svou prvotinu Věrný hlas (1924) dedikoval právě Wolkerovi a po svém v ní rozvíjel jeho vizi proletářské poezie. Ovšem už tehdy jeho představivost utíkala do exotických dálek… Jako třeba v básni „Indián“:
(…)
V šest hodin na hlavním korze v Praze
jdou dělníci z práce, jimž do tváří ulehly
vrásky a saze,
šat prolnul chudobou, však tušíš pod ním sílu,
na ramenou nesou nástroje.
Jdou dělníci, otec vedle syna,
jdou kolem hedvábí, zlata, kina.
V zvědavém půlkruhu stojí Indián.
Má hořký úsměv. Snad nevzhlédne ani.
Snad tiše jim řekne: Indiáni!
