Specifičnost interjekcí vůbec a interjekcí vyjadřujících údiv zvláště spočívá v tom, že na rozdíl od ostatních autosémantických slovních druhů nejsou začleněny do věty jako větný člen (viz níže větný ekvivalent) a mají speciální postavení ve slovní zásobě, protože nemají jasný sdělovaný obsah, nevyjadřují pojmy, nýbrž jen emoce (pocity), a proto jejich význam není vyhraněný, také jejich forma v přítomnosti není ustálená, proměňuje se, někdy jde o částečnou ohebnost. V této proměnlivosti je jejich zvláštní místo mezi neohebnými slovními druhy na morfologické rovině jazykového systému. Emocionálnost je v psaném jazyce vyjadřována proměnlivými grafickými, popř. reduplikativními variantními prostředky, což ovšem souvisí s variabilní výslovností interjekcí na fonetické rovině.

Článek byl publikován v časopise Naše řeč, roč. 95, č. 2