Zatímco měkká a tvrdá i/y mají jasný systém, tady logika úplně chybí. Těžko se v tom orientují i skvělí češtináři, řekl podle Mladé fronty Dnes ředitel Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky Karel Oliva.

Jsem češtinář bez jazykovědných ambicí, ale i když tu a tam listuji v příručkách, velká písmena trefuji, stejně jako celá řada mých studentů. I proto jsem velmi obezřetný ke stále častějším výrokům o nutnosti „velké“ reformy. Samozřejmě bych přivítal některá zpřesnění, sjednocení, popř. zjednodušení (psaní názvů chrámů, kostelů a dalších podobných objektů), radikální zásah však nepřipadá v úvahu. Jednak proto, že psaní velkých písmen má logiku (jinak by se ani nemohlo učit), jednak proto, že největší problémy způsobují jevy, jež jsou do značné míry nekodifikovatelné. Váží se totiž k svobodě vybrat si pro svou firmu, sdružení, projekt aj. takový název, který nám vyhovuje. Mám-li touhu ochotničit, je skutečně jen na mně, zda založím Divadelní spolek Tyl, divadelní Spolek Tyl či divadelní spolek Tyl. Všimněme si – psaní slova Tyl se v žádné z variant nezměnilo, je totiž podřízeno jednoduchému, logickému pravidlu. Stejně jako psaní slovních spojení v prvním odstavci. S výjimkou Mladé fronty Dnes; ostatně název, kterým deník kdysi vychytrale opatřili jeho privatizátoři, zůstává češtině cizí. Bylo by samozřejmě dobré, kdyby uživatelé jazyka volili názvy, jež odpovídají duchu a pravidlům mateřštiny – bohužel tak vždy nečiní ani orgány státní správy; viz příspěvek A. Stavy (ZDE). Navíc dosavadní názvy by v případě pravopisné reformy bylo obtížné změnit, musely by se inovovat listiny právní povahy aj.

Pojďme ale dále. Existují případy, v nichž se musíme rozhodovat podle kontextu, nebo v kterých budou pisatelé tápat podle toho, jaké budou mít povědomí o míře obecnosti/jedinečnosti jevu, resp. míře oficiality názvu – viz jidáš/Jidáš, mistr/Mistr, slávisté, brněnská univerzita, Pošumaví, Velké Solné jezero, Letní olympijské hry 2016… Ono tápání (i když v jiné formě) je ovšem příznačné i pro jiné oblasti pravopisu, např. pro psaní i/y: i kupř. shoda přísudku s podmětem má své záludnosti, o psaní přejatých slov nemluvě. Zkrátka – musíme se smířit s tím, že pravopis velkých písmen je obtížný, neboť jeho zvládnutí závisí také na našem rozhledu a znalostech z různých oborů. Tato obtížnost nám však na druhé straně poskytuje široké spektrum možností, jak co nejvýstižněji už názvem popsat určitou skutečnost. Každá redukce by přinesla nové problémy, viz kupř. návrh psát velké písmeno ve všech slovech názvu a k tomu uváděný příklad Ústav Teorie A Praxe Hromadných Sdělovacích Prostředků – pomineme-li to, že princip zjednodušení nadřazuje principu logického odůvodnění způsobu psaní, je otázka, co by v povědomí uživatelů jazyka způsobilo psaní spojek a předložek s velkým písmenem, nehledě na to, že nové pravidlo by stejně nepomohlo v případě, kdy si název volíme svobodně nebo kdy si pisatel není jist, zda se jedná o přesný název instituce.

Žákům i dalším uživatelům jazyka mohu pro případ nesnází poradit toto: Potřebujete-li napsat správně název instituce, firmy, objektu apod., ověřte si způsob psaní např. na oficiálních webových stránkách, resp. pomocí spolehlivého zdroje. Není-li to možné, napište název pouze velkým písmem.

Pro školní praxi pak platí jednoduché zásady – učit to, co je v praxi nejvíce upotřebitelné (pochopitelně s ohledem na věk žáka), a nezařazovat do testů ty jevy, jejichž pravopis závisí na znalostech, které žák – ale i učitel – mít může, ale nemusí (sídliště Míru/Sídliště Míru – bez znalosti konkrétní situace ani pravopisný pánbůh neurčí, který způsob psaní je správný).

Výše uvedený text byl v upravené a zkrácené podobě publikován v Brněnském deníku Rovnost (28. 8. 2016).

O názorech učitelů na psaní velkých písmen viz ZDE

K tématu se nezávisle na autorovi vyjádřil Jiří Kostečka, jeho příspěvek by měl vyjít v Učitelských novinách.

Dovětek: Psaní velkých písmen se nedávno věnovala i Mladá fronta Dnes (24. 8.), a to bohužel způsobem sobě vlastním, tj. zmatečně. Hned na první straně si čtenář v titulku, resp. podtitulku přečte „Už nikdy plzeň i Plzeň. Chystá se nový pravopis“, „Jazykovědci se chystají ukončit chaos v psaní velkých písmen, pracují na nových pravidlech“. Ovšem záhy zjistí, že se pracuje teprve na návrzích na změny, přičemž o případné kodifikaci se nedá uvažovat dříve než za několik let, že psaní plzeň/Plzeň je v textu uvedeno pouze jazykovou lektorkou deníku a jen jako příklad obtížného pravopisného jevu, a že údajný chaos materiály MfD tak úplně nepotvrzují.

Deník přináší i mé vyjádření (byl jsem osloven jako zástupce ASČ). Bylo získáno prostřednictvím telefonického rozhovoru, a snad proto výrazně zkresleno (podrobnosti pomíjím, neboť své názory jsem vyložil výše). Mnohem podstatnější je, že se hned v úvodním článku objevuje citované tvrzení našeho předního jazykovědce. Jak jsem se čerstvě přesvědčil, je bráno jako holý fakt a šíří se velmi rychle, nejen mezi novináři. Je samozřejmé, že vztahu veřejnosti k pravopisu a jazyku neprospěje a češtinářům práci určitě neusnadní.

O konkrétních pravopisných jevech viz rubrika Jazyková poradna.

4 komentáře.

  1. Ivan Ryant napsal:

    No a proč se nedržet jednoduchého pravidla, že vlastní jméno začíná velkým písmenem? Všechno, co pravidlu vyhoví, je správně. Co je věcí názoru nebo citu, neporušuje pravidlo. Nejen v jazycích jsou nerozhodnutelné otázky. Např. matematici se od roku 1931 musí smířit s tím, že na některé otázky se nedá jednoznačně odpovědět ani ano, ani ne.

    • Josef Soukal napsal:

      Vlastní jméno vždy začíná velkým písmenem. Někdy je ovšem otázka, co už je vlastním jménem.

      • Ivan Ryant napsal:

        Myslel jsem to tak, že nerozhodnutelné otázky bych nerozhodoval. V úředních dokumentech bych asi měl použít úředně registrované jméno, které se dá najít třeba na internetu, jinak se řídím citem, subjektivně: to, co identifikuje jednotlivou věc, je vlastní jméno.

        • Josef Soukal napsal:

          Pro agendu právní a správní je třeba vlastní jména vymezit. I jinde ve velké většině případů není možné psát velké/malé písmeno jen „podle citu“. V některých případech se připouští dvojí způsob psaní.

Zanechat odpověď