„Naše předpřevratové politikum spočívalo v tom, že jsme nedělali to, co po nás chtěli, to jest angažované divadlo. Tím jsme permanentně přicházeli do nepřízně, ale diváci to oceňovali a říkali, že se k nám chodí nadýchat čerstvého, odpolitizovaného vzduchu. Zásadní proměna spočívá v tom, že tehdy jsme byli jediné hudební divadlo tohoto typu, zatímco dnes je tu množství muzikálů provozovaných často v lidojemech, kam se vejdou tisíce diváků.“

„Také mi vadí sprostota, která proniká do humoru. S vulgarismy se musí umět nakládat. Jde o to, v jaké souvislosti se to slovo použije. V semaforské Kytici je věta, kterou reaguje král na to, když mu macecha nabízí vlastní dceru místo nevlastní, slovy: A jak krásně přede. Její nit, toť hedbáv. A král odpoví: Seru na hedbáv. Ale kdyby tam nebyl ten hedbáv, to slovo bych nikdy nepoužil.“

„A představte si, co jsem hned po revoluci udělal já. Když jsem zjistil, že můžu na svůj pas vyjet bez víza, kam chci, sebral jsem se a jel vlakem do Vídně koupit si lepidlo. Takové to šroubovací tyčinkové, dneska to prodávají všude. Kdysi jsem ho od někoho dostal a moc dobře se mi s ním pracovalo. Jel jsem si ho tedy koupit do Vídně, abych získal ten nádherný pocit, že člověk si může jet koupit lepidlo do Vídně, aniž by k tomu potřeboval vízum, devizový příslib, celní prohlášení. Ba ani potvrzení o odevzdání vojenské knížky po mně nikdo nežádal! Přitom jsem si to tam prohlédl, zašel na oběd a zase jel zpátky. Jen pro ten pocit.“

Více na stránkách Novinky.cz.

Jiří Suchý viz též ZDE a ZDE.

Kategorie: Články, Suchý Jiří

Jeden komentář.

Zanechat odpověď