Již takřka dvě stě básní a průvodních textů najdeme ve volné knihovničce, kterou na své facebookové stránce publikuje František V. Ryčl, hodonínský učitel, překladatel a publicista. Výběr autorů je dán jednak osobním čtenářským zájmem, jednak prakticky – aktuálním životním výročím.

Šantány a bary

Jo šantány a bary
A místa kde se žal
Schovává do almary
Jo tam jsem bejval král
A tam se vrátím zase
A budu zpívat song
O zatraceným čase
Kdy jsem býval stále plonk
A přesto jsem byl šťasten
Tak jako zralej klas
Jo snad se vrátí zase ten
Krásně ztracenej čas

Tak pojďme spolu hledat
Ten lokál ještě dnes
Kam chodívaj si sedat
Ti co potřebujou džez
Tak pojďme spolu hledat
Zapomenutej čas
A lokál kam chodívaj
Sedat si všichni co
Potřebujou nás
Až jednou najdem šantán
S prázdným pódiem
Tam buďto zůstaneme
Anebo se zabijem

(Kolik očí má den, 1987)

Před 86 lety se narodil Jiří Suchý, básník, který se nerecituje, který se zpívá. Básník, který mě provází po celý život. Ve školce jsem recitoval Hrubína a pak si zpíval o tom, jak potkal potkan potkana pod kamenem. Ve škole jsem ponuře recitoval Polednici Erbenovu a po škole se chechtal Polednici Suchého. Na stejné frekvenci mi zněly Yesterday a Pramínek vlasů. Suchý mě naučil nová slova: šántán a tingltangl. Suchý mě naučil, že trocha poezie nikoho nezabije. A že malé věci se neřeší kladivem, ale ruky mávnutím. Především ale to, že neexistují slova malá a velká, zbytečná a užitečná. Jsou jen slova, která se trefí, a slova, která praští vedle. Slova, která září, a slova, která žvaní. Tam, kde já se brodím kalným žvástem, Jiří Suchý duhově září. Ať se mu to ještě dlouho daří.

František V. Ryčl

Jeden z novějších textů Jiřího Suchého

Dvakrát Jiří Suchý

Člověk je smrti blízek

Kategorie: Suchý Jiří

4 komentářů.

  1. Josef Soukal napsal:

    Z f. skupiny Poezie pro každý den:

    TROCHU JAZZU PRO DĚTI

    Šly panenky silnicí
    (Bylo to v září)
    A děti ve školní lavici
    Žasly nad svými slabikáři
    Dýchaly vůni nových sešitů
    Toho dne pohled maličkého žáka
    Zabloudil oknem ke mně do bytu
    Nevím co podat dychtivému hostu
    A rozhlížím se hbitě po bytě
    Snad bych měl zapnout magnetofon
    Trochu jazzu
    Trochu jazzu
    Modrý pohled maličkého žáka
    Zvděčněl
    Náhle je zcela jiný
    Zato já mám pocit viny
    Začal jsem hrát právě v okamžiku
    Kdy šly panenky silnicí
    (Jaké i po I?)
    A káravý pohled třídního učitele
    Donutil mě vypnout magnetofon
    Bezděčně dát ruce za záda
    A rozebírat s dětmi souvětí
    Pane učiteli
    Nezlobte se na mne
    Pro tu trošku jazzu pro děti

  2. Josef Soukal napsal:

    Podobně krásná, a zároveň trochu děsivá je skutečnost, že jste byl zařazen mezi povinnou četbu. Váš Tulipán ve školních čítankách vystřídal vyprávění o rodné světničce Klementa Gottwalda.

    Ano. Tehdy se dostali na významnější posty v ministerstvu školství lidé našimi písničkami odchovaní, a ti na mě začali apelovat, abych složil něco, co by mohli použít pro mou záchranu a pro záchranu Semaforu jako argument. Mělť jsem v té době totiž na kahánku. Představa, že bych napsal text proti Bundeswehru či proti tehdejšímu prezidentu Eisenhowerovi, nepřipadala v úvahu, a tak jsem si zvolil téma „mír“, kterým se strana a vláda neustále oháněla. Říkalo se tomu „boj za mír“. A napsal jsem Tulipán. A mí zastánci toho okamžitě využili a posléze se dostala ta píseň i do čítanek, což posílilo mou nahnutou pozici.
    Zdroj: https://www.denik.cz/divadlo/jiri-suchy-neprizen-osudu-povazuju-za-neco-co-patri-k-zivotu-20180317.html?cast=1#kapitola

Zanechat odpověď