Z archivu:

Článek se zabývá mylnou studentskou interpretací básně Václav Hraběte Chvíle:

Rád bych choulostivou problematiku interpretační svobody a hranice mezi interpretační volností a zvůlí, mezi interpretací a misinterpretací znovu otevřel. Opravdu upřímně by mne zajímaly reakce jak vysokoškolských učitelů literatury, tak středoškolských češtinářů z praxe na předložený problém: jak by naložili ti i oni s interpretační esejí zmíněného studenta, již zde vzápětí uvedu? Jak by „dokázali“ středoškolákovi, že se mýlí? Jakými argumenty by jeho pojetí vyvraceli?

Článek byl publikován v časopise Český jazyk a literatura v r. 2011/12

21 komentářů.

  1. Karel Lippmnann napsal:

    „Ke kontextu(ům) se dostáváme právě při jeho interpretaci.“
    Přesně tak!
    Jak jsem se asi k těm kontextům dostal já, když jsem psal svou učebnici? Jsou chybné? Zavírají možnost hledat i kontexty jiné? Neinspirují naopak k hledání kontextů dalších? Struktura ústní zkoušky požaduje jen literárněhistorický kontext, např. zařadit dílo cizího autora do kontextu světové literatury (stojí přímo v jedné z ukázek PL na stránkách Cermatu). Můj kontext je prvotně obecně kulturní, sleduje především základní milníky a jevy procesu zachycujícího proměny pohledu člověka na svět a lidský život (literatura „žije“ v těchto kontextech, bez nich se nedá smysluplně interpretovat. Je to špatně? Nečiním si nárok, že jsem v tomto případě jednoznačný, že struktura témat nemůže být jiná. Zatím mi ale nikdo nedokázal, že ta, ke které jsem dospěl, je chybná.
    Bohužel nevím nic o tom, jak se dostává ke kontextům pan Soukal. Zato vím, co ve svých ukázkách práce s textem pokládají za kontext některé masově využívané učebnice, ušité na míru požadavkům současné maturity.

    • Josef Soukal napsal:

      Je škoda, že se kolega Lippmann ve svých odpovědích většinou vyhýbá podstatě mých sdělení. A má snad poct, že chci znevážit jeho práci, jeho tematicky zaměřené učebnice (přičemž sám dobře ví, že tyto učebnice oceňuji). A bohužel na základě jednoho z možných příkladů generalizuje, tj. tvrdí, že maturant nemůže v kontextové části hovořit o kontextu tematickém, žánrovém aj. A stejnou generalizací pak viní z využívání (zřejmě) málo kvalitních učebnic maturitu, nikoli učitele, kterým z různých důvodů jistý způsob výuky a maturity stačí. Jsou tací, kterým nestačí, a přitom je dnešní podoba zkoušky nijak neomezuje v tom, aby žáky vyučovali a aby zkoušku vedli způsobem, který odpovídá obsahu oboru a požadavkům RVP.

      • Karel Lippmann napsal:

        Předchozí argumenty kypící vstup pana Soukala doprovází hladina racionality naší diskuse dalším výrazným vzestupem.

Zanechat odpověď