„Článek přináší řadu textů a návrhů aktivit pro žáky. Představuje i vybraná žákovská řešení jednotlivých úkolů. Výuka je postavena tak, aby směřovala k rozvíjení dovedností literární percepce a kritického myšlení, řešení problémů a poskytuje příležitosti ke vzájemné komunikaci žáků na úrovni, která odpovídá požadavkům na žáky prvních ročníků gymnázií kladeným.

Protože básnický text je svým určením a formou zcela odlišný od jiných literárních děl – má blíž k umění výtvarnému a hudbě než k vyprávěcím či informativním žánrům – je třeba k němu specificky přistupovat. Je to komunikát koncentrovaný, často nedořečený – a v jeho sevřenosti a neukončenosti je právě třeba hledat jeho magii, hlavní sdělení básnického textu totiž stojí zcela mimo jeho litery, slova a verše:

I v tento šeredný podvečer
rozezvonila se věž
jasně modře, čistě, slunečně

(I. Wernisch, 2002)

Koncentrovanost na účinek a nedokončenost „slovního sdělení“ je z tohoto krátkého textu evidentní. Podobně zde:

obtěžkán zemí vším co mne poutá
hladké oblé věci ruce svazují mi
sluší se chválit a laskat svá pouta
chlubit se jimi

(I. Harák, 1999)

Co ale s tím, když takový text přečte roztěkaný teenager, který jinak čte třeba výhradně jen časopis o motorkách, a otázka, co tím chtěl básník říci, jej přivede buďto k trpnému mlčení a nebo ke vzdoru (podle jeho povahy)?

Učitel, který si ale klade vysoký cíl, že jeho žáci budou umět prožívat básnické texty, musí předně sám vědět, jak nahlížet poezii, jaké jsou prožitkové složky a mohutnosti, které text může vyvolat. Otázky, co tím ASI chtěl autor říci, musí umět klást postupně, tak aby modeloval tyto procesy a žák měl šanci k neznámému formátu hledat cestu.

Úkol vést žáka k ohledávání prožitku komunikace s básníkem vyžaduje i některá pravidla: říkejme jim pracovně struktura komunikace s básnickým textem. Cílem je naučit žáka vnímat básnický text v celku, to ale znamená, aby věděl, z čeho se skládá sdělení básníkovo, jaká struktura celek spoluvytváří (…)“

Více ZDE.

Zanechat odpověď