Dotaz:
Obracím se na Vás s dotazem, jak správně napsat větu, která bude začínat slovem eRecept.
Paní Bc. V. V.

Odpověď ASČ:
Tento dotaz je jedním z těch, jež nelze rozhodnout s oporou normativních příruček, protože ty jej prostě neřeší. Je zcela jistě založen na tazatelčině povědomí o tom, že psaná věta / větný ekvivalent začíná velkým písmenem v prvním slově. Ovšem proti tomu jde zaužívané psaní malého e- (se spojovníkem) ve výrazech s významem „elektronická zařízení, elektronicky předávaná sdělení“ apod.
Ani normativní online Internetová jazyková příručka, již naše poradna trvale doporučuje široké veřejnosti, protože řeší 95 % běžných jazykových dotazů, daný problém zatím nenastolila. Najdeme zde toliko zavedené psaní e-mail (spojovník je nutný, protože v češtině má psaní email, tedy bez spojovníku, jiný význam; odtud pišme analogicky i e-recept apod.). Chybí tu ovšem informace, jak s tímto pravopisem naložit právě v případě, že autor textu chce či potřebuje tímto výrazem novou větu / větný ekvivalent začít.
Určité vodítko by snad mohl dát Český národní korpus. Běžnému uživateli poskytuje k dnešnímu dni 1536 výskytů s psaním e-mail a 152 výskytů psaní E-mail. Psaní E-mail na začátku věty / větného ekvivalentu zachytil ČNK např. v tomto výpisku z Hospodářských novin (citujeme i s chybami ve zdroji): „( vliv SMS na milostný život národa by stál za doktorskou disertaci ze sociologie ) a hlavně nám poprvé zavedl do života pohodlnou asynchronní komunikaci – já napíšu teď , ty mi odpovíš , až se ti to bude hodit ( případně až se uklidníš , rozmyslíš … ) . E-mail dovede totéž , ale ten nosíme v kapse až poslední dobou a stejně mu velká část té bezprostřednosti a intimity chybí .“

Jako jazykovědec se přikláním k tomu, že e-mail je dnes principiálně stejné médium jako telefon či televize, tedy nejde rozhodně o vlastní jméno, a proto bych ve shodě s obecnými pravidly psaní velkých písmen doporučil psaní e-mail uprostřed věty / větného ekvivalentu a psaní E-mail na jejich začátku.

A nyní již konkrétně k dotazu do naší poradny: Analogicky pišme e-recept uprostřed věty a E-recept na jejím začátku. Pro velké R, tj. pro psaní ať už eRecept / e-Recept, či ERecept / E-Recept není sebemenší důvod.

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ

5 komentářů.

  1. Martin Ulbrich napsal:

    SÚKL si s tím zrovna dvakrát hlavu neláme a píše „eRecept“ i na začátku věty. Paní bych doporučil nahradit eRecept například spojením „elektronický recept“. Myslím, že jedna konkrétní věta to snese.

    Jak správně poznamenal Chocholo, eRecepty a podobné (s odpuštěním) pravopisné debility jsou často nejprve zakotveny v klíčových dokumentech a teprve potom si s nimi má čeština nějak poradit. Ono to možná trochu odráží i přístup námi vyvolených osob k zákonodárnému procesu jako celku.

    Ačkoliv neznám přesný kontext zmiňované věty, přihlédneme-li obecně k bohatým možnostem valence a poskládání slovosledu v českých větách, dovolím si nesouhlasit s tím, že jakákoliv věta musí začínat podmětem nebo předmětem „eRecept“. :)))

  2. Chocholo napsal:

    Ale vzdyt si primo protirecite, na jednu stranu rikate, ze e-mail je spisovne, email ve stejnem vyznamu, ne. Odvozujete pripustne psani e-mailu na zacatku vety velkym pismenem na zaklade korpusu, pritom v tom samem korpusu emailu bez spojovniku naleznete temer stejne (a v odvozenych pridavnych jmenech se spojovnik temer nevyskytuje: emailovy klient, emailova komunikace).
    Jinymi slovy: puvodni dotaz byl ohledne eReceptu, kde je nazev dany vyhlaskou. Vy jste sice odpovedel, ale jako analogii jste pouzil email, kde neni zadnou vyhlaskou nebo nazvem oznaceni eMail bezne.

    • Jiří Kostečka napsal:

      Ad Chocholo 27. 2.

      Domnívám se, že si neprotiřečím. Použil jsem analogie s výrazem „e-mail“, v němž se psaní „e-“ objevilo v češtině ne-li poprvé, tak alespoň velmi výrazně hned na počátku zavedení elektronické komunikace v 90. letech.
      Zde jde v prvé řadě o to, že jazyk je nesmírně komplikovaný jev, navíc (díkybohu) živý. A jako živý a proměnlivý nástroj komunikace jej chápou i spoluvytvářejí všichni jeho uživatelé, nejen lingvisté. Je tedy svatým právem uživatele-nelingvisty učinit si na ten či onen jev svůj názor (např. propagovat zrušení ypsilon v českém pravopisu); lingvisté se naopak snaží upozornit na souvislosti a pravidla, které mohou tzv. laikovi uniknout.
      Český národní korpus – a to je velmi důležité poznamenat – zachycuje skutečné užívání češtiny v excerpovaných textech; nelze ho tedy považovat za bernou minci z hlediska dichotomie „spisovnost-nespisovnost“. Slouží ovšem jako užitečný zdroj informací o tom, jaké je v tom či onom jevu české jazykové povědomí našich spisovatelů, novinářů, učitelů, podnikatelů atd., jaký je v v současném jazyce pohyb, snad i jaký je většinový úzus.
      Pokud jde o rozpor mezi jevy, jež se sice dobře srovnávají s jazykovým systémem, ale nestačí tempu vývoje společnosti, může kromě „e-mailu“ versus „emailová konverzace“ apod. posloužit i diskrepance mezi psaním vlastních jmen ulic po předložce:
      Podle Pravidel českého pravopisu (školní vydání) bychom měli psát „ulice Na Příkopě“; ovšem pokud je v katastru již zapsána jako „ulice Na příkopě“, je třeba to respektovat. Pravidla českého pravopisu (akademické vydání) na tohle, musím dodat, pamatují a variantu „ulice Na příkopě“ připouštějí, ačkoli tím poněkud podkopávají právě tuhle užitečnou reformu z r. 1993, která nás zbavila nutnosti pátrat, zda v názvu „ulice Pod Harfou“ je „harfa“ jméno obecné, nebo vlastní (např. nějaké význačné budovy postavené ve tvaru harfy).
      Jazyk je skutečně ve své podstatě a ze své přirozenosti jev složitý, a jazykovědci za jeho složitost nemohou. A věřte prosím, že jakékoli ukvapené, vědecky nepodložené návrhy na jeho zjednodušení, ať už v oblasti pravopisu, nebo nově třeba v tvarosloví na odstranění zájmen „jenž“ a „tentýž“ z výuky na školách, se v případě jejich realizace viditelně promítnou do mnoha dalších systémových jevů. Někdy jistě pozitivně (např. puštění tvarů „můžu“, „péct“ do plně spisovného jazyka), jindy však negativně (vracím se tím k návrhům na zrušení ypsilon; právo na ně opravdu má kdokoli, ale z hlediska lingvistiky jsou krajně neuvážené, přesněji nedomyšlené).

  3. Chocholo napsal:

    Doporučení psát e-recept je hezké, ale přišlo pozdě. „eRecept“ je název určený vyhláškou a používaný běžně v písemné praxi. Podobně jedna banka ustálila produkt s názvem eKonto, jeden z portálů má službu sReality.cz, kde by používání spojovníku nejen změnilo doménu, ale zároveň bylo nemožné. Jak postupovat u takových názvů?

    • Jiří Kostečka napsal:

      Ad Chocholo 26. 2.

      Děkujeme za příspěvek do diskuse.
      Není to jediný případ, kdy psaní reálných názvů ulic, firem apod. jde proti pravidlům či duchu spisovného jazyka. Pokud ovšem jde o psaní již zakotvené v nějakém oficiálním, právně platném dokumentu, např. právě „eKonto“, je třeba ho respektovat.

Zanechat odpověď