Ze sloupku psaného pro Salon Práva, publikováno též na webu Novinky.cz:
(…) Tyl se zklamaně vrátil do Prahy – a zanedlouho byl znovu na štaci. Tentokrát se souborem německým. I odsud se za pár měsíců vrátil hubený jak lunt, chudý jak myš a s předsevzetím, že se už do takové pasti nikdy lapit nedá. Otec jeho budoucí ženy mu našel místo úředníka v kasárnách a vypadalo to na slušnou existenci. Jenže Tyl se rychle oklepal a začal organizovat – divadlo. Napsal svou první hru Výhoň Dub (později ji radši spálil), dal dohromady tlupu vlastenců a konečně svou divadelní vášeň rozjel naplno. Dodnes se o tom učíme.
Že Tyl divadlo miloval, se všeobecně ví. Méně už se ví, jak mizerný byl herec. Jeho kusy byly oblíbené a Tyl si jimi udělal skvělé jméno. Když ale vylezl na jeviště, diváci protáčeli panenky a skrývali hlavu do dlaní.
