Cílevědomá archeoložka objevila zřejmě netknutá sklepení z devátého století. Bohužel tam vzápětí nalezla fetující
mládež z celého okolí.
Nikdo z přítomných botaniků nečekal, že bude závěrečným tématem diskuse znovu zvířena.
Bratři a sestry, bdělost je sice důležitá, víra však je nezbytná. Nebuďme proto nevěřící, nýbrž věřící!
Zatímco chlapci ve stínu lípy bezstarostně tloukli špačky, strýcův ohař opatrně očichával tři chladnoucí kosy ležící vedle nich v čerstvě posekané trávě.
Ve výše položených oblastech si cholera nevyžádala žádné oběti na životech. Kolika horalům ovšem znepříjemnila
dlouhé týdny!
Z knihy Tomáše Jacka Slepí málokdy
Anotace:
Kniha Slepí málokdy spojuje v harmonický celek dvě protilehlé sféry: text, působící jako nástroj verbálního vyjadřování skutečnosti, a fotografii coby médium neverbální povahy, která skutečnost zachycuje.Každé z osmdesáti jazykovo-obrazových zastavení, z nichž publikace sestává, přitom poukazuje na problematičnost a nejednoznačnost jazyka i fotografie jako prostředků komunikace a popisu reality. Ne každou větu lze číst jen jedním způsobem, ne každá ústní promluva odpovídá jednoznačnému písemnému vyjádření. Fotografie mohou text ilustrovat, ale i zamlžovat, vysvětlovat, ale i transformovat. Na knihu Slepí málokdy lze jistě pohlížet jen jako na sbírku jazykových rébusů a hříček nebo pouze jako na soubor uměleckých fotografií. Především se však jedná o dílo, které dokládá, že verbálním i neverbálním vyjadřováním skutečnost nejen popisujeme, nýbrž i vytváříme, a že jazyk i fotografie jsou nám v obou těchto ohledech velmi nedokonalými nástroji.…
„Okouzlení. Oko-uzlení. Lačnost po další stránce. Hádanky! Věc, která – po čertech – zavání dětstvím. Psí zvědavostí, která se u lidí s přibývajícím věkem a důležitostí obvykle proměňuje ve shovívavé pousmání. A teď se to vrátilo – hurá! …“ citováno z úvodu Tomáše Hanáka
Více ukázek ZDE
