„Knihy se adaptují jako dramata, rozhlasové hry nebo i komiksy – a také, inu, jako knihy. Je to odvážné, anebo spíš zvrácené, vzít knihu od známého autora a říct si: Co kdybych ji sám napsal znovu a… lépe? Zásadní otázka, která nad touto formou adaptace poletuje, zní: Jakou novou, ať už obsahovou, nebo formální, hodnotu takový přepis přinese?

Kontroverzi na toto téma vyvolal před časem Ondřej Neff, když se mu zachtělo přepsat verneovky. Zdůvodnění takového literárního dobrodružství se nabízí: Verneovy obšírné popisy a retardace děje by dnešní mládež udolaly. V Neffových Dvaceti tisících mílích pod mořem se tedy většina líčení podmořských krajin vynechá, popis a fungování ponorky Nautilus se zestruční na minimum a děj se napumpuje akcemi protivníka, s kterým kapitán Nemo soupeří. Neff pro tyto účely využil epizodní postavu nebohého kapitána Farraguta z původní knihy, který má v novém přepisu překvapivě image natvrdlého piráta, přestože je bývalým Nemovým spolupracovníkem. Odhalení, že oba společně postavili Nautilus, je tím pádem i pro dnešního naivního rychločtenáře hluboko pod hladinou uvěřitelnosti.“

Verne, Poklad na ostrově, Příběhy rytířů kulatého stolu… Více viz Literární bašta Dobré češtiny, ZDE.

Jeden komentář.

  1. Josef Soukal napsal:

    „Když se mluví o adaptaci literárního díla, většina lidí si představí román nebo povídku, málokdy filozofující vzpomínky. A pokud už dojde na náročnější literární formy, směřuje většina adaptací k experimentálnímu divadlu nebo filmu. V brzké době ale bude možné zažít adaptaci úplně jinou: nejslavnější kniha transcendentalisty a dědečka dnešního environmentalistického hnutí Henryho Davida Thoreaua Walden aneb Život v lesích se dočkala videoherního zpracování. Hráč bude mít podobně jako Thoreau možnost během hry zažít všechna čtyři roční období poblíž massachusettského rybníku Walden; toulat se po lesích, pěstovat boby, psát si do deníčku nebo rozdělávat oheň. Hra by měla reagovat na duševní rozpoložení vyvolané akcemi hráče — například tlumit hudbu i světlo při počínající melancholii. Hra (pojmenovaná jednoduše Walden, a Game) by tak měla své uživatele — stejně jako se o to snažil Thoreau u svých čtenářů — naučit životní rovnováze. Vývoj videohry trval skoro deset let. Nezbývá než čekat, kdy herní vývojáři objeví Ladislava Klímu.“

    Zdeněk Staszek
    See more at: http://www.h7o.cz/budte-na-chvilku-thoreau/#sthash.iLjgKz5k.dpuf

Zanechat odpověď na Josef Soukal