Druhé číslo letošního ročníku Slova a slovesnosti (r. 74, 2013) přináší tyto texty:
Úvodem (Editorial)
Martina Šmejkalová: Syntaktické dílo Vladimíra Šmilauera v kontextu vývoje české lingvistiky 20. století
Radek Ocelák: Sémantické škály a skalární modifikátory v češtině
Rozhledy
Juraj Dolník: Komplement k článku o Teórii spisovného jazyka so zreteľom na spisovnú slovenčinu
Václav Cvrček – Vilém Kodýtek: Ke klasifikaci morfologických variant
Recenze
Marie Krčmová: Světla Čmejrková – Jana Hoffmannová (eds.): Mluvená čeština: hledání funkčního rozpětí
Kronika
Jana Hoffmannová – Marie Krčmová: K devadesátým narozeninám Milana Jelínka
Ivo Vasiljev: Druhá konference o multilingismu v Dubrovníku
Podrobněji ad:
Martina Šmejkalová: Syntaktické dílo Vladimíra Šmilauera v kontextu vývoje české lingvistiky 20. století
Článek vznikl u příležitosti 30 let od úmrtí vynikajícího českého bohemisty 20. století. Soudíme, že by si jej měl přečíst každý praktikující češtinář, ať působí na kterémkoli vzdělávacím stupni. Autorka sleduje působení této solitérní, a přitom neobyčejně inspirativní osobnosti naší lingvistiky chronologicky. Učitel češtiny si tak mj. připomene některé problematické jevy, s nimiž zápolí jeho svěřenci i dnes (slovosled, spona, typ pět chlapců); velmi zajímavá je pasáž o Šmilauerově Učebnici větného rozboru (1955) a o bojích provázejících schvalovací proces, včetně její kritiky B. Havránkem, V. Skaličkou či F. Danešem.
Radek Ocelák: Sémantické škály a skalární modifikátory v češtině
Tímto termínem rozumí autor „neplnovýznamové výrazy (např. velmi, skoro, celkem, poněkud, nesmírně, alespoň, přibližně, příliš, nepříliš), jejichž funkci lze chápat jako udávání stupňů na sémantické škále některého ze dvou základních typů, na škále kontinuální, nebo diskrétní“. – Jde tedy o výrazy tradičně zařazované mezi příslovce míry nebo intenzifikační částice. Článek je – jako všechny v SaS – vysoce teoretický, pracuje s operátory formální logiky. Středoškolský češtinář v něm však nalezne řadu pasáží, s nimiž může, samozřejmě po příslušné didaktizaci, pracovat v hodinách jazyka. Uveďme za všechny sémantiku studovaných výrazů v těchto větách: Bifteky okořeníme umletým pepřem a lehce potřeme olejem. – I proto je třeba kandidáty donutit, aby pracovali intenzívněji, a lehce je popohnat; Příprava už bude pomalu vrcholit a začne nabývat konkrétních podob před utkáním s pražskou Spartou na Letné. – Pomalu každý si chtěl pořídit televizor s vestavěným DVD za sedmnáct stovek.
(JK: velmi užitečným cvičením pro rozvoj vyjadřovacích schopností středoškoláků je zadat „slovníkové“, tedy jazykově precizní vymezení významu takových slov v uvedených kontextech: tříbí se tak nejen stylizační dovednosti, ale i – primárně – myšlenkové kompetence žáka.)
Václav Cvrček – Vilém Kodýtek: Ke klasifikaci morfologických variant
Článek směřuje k odstranění jednoho nedorozumění, jež vzniklo terminologickou nepřesností. My zde na něj však upozorňujeme proto, abychom znovu připomněli existenci první korpusově založené české gramatiky, totiž Mluvnice současné češtiny 1: Jak se píše a jak se mluví (Praha: Karolinum, 2010). Středoškolští češtináři by ji měli znát.
Marie Krčmová: Světla Čmejrková – Jana Hoffmannová (eds.): Mluvená čeština: hledání funkčního rozpětí
Odkazujeme na jinou recenzi této publikace (v Naší řeči), již uvádíme na našem webu. I tato monografie je založena na korpusové lingvistice. Ukazuje se, že právě tato jazykovědná disciplína bude stále výrazněji promlouvat do problematiky normy spisovné češtiny; učitelský terén by ji tedy měl zaregistrovat a osvojit si ji. Velmi podnětná je v recenzované publikaci kapitola 14, v níž se analyzují rozhovory žáků pražské základní školy: úkoly byly zadány ve spisovné češtině, komunikace žáků však reflektuje spisovnost minimálně.
Ivo Vasiljev: Druhá konference o multilingismu v Dubrovníku
Mimořádně podnětná zpráva o konferenci, jež se zabývala problematikou multilingvální společnosti dneška. Autor nastoluje nanejvýš aktuální otázky, jež z konference vyplynuly:
– Jak jsme pokročili ve směru doporučení EU, aby každý náš občan ovládal kromě mateřštiny další dva jazyky?
– Umožňuje dnešní organizace našeho školství, aby byly otevírány kurzy druhého cizího jazyka (po angličtině)?
– Proč neposkytujeme jazykovou podporu enklávě desetitisíců až statisíců Vietnamců žijících v naší zemi?
– Co s ruštinou?
– Jak je tomu doopravdy se znalostí slovenštiny u naší mladé generace: opravdu už slovensky nerozumí?
(JK: z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že gymnazisté slovenštině rozumějí naprosto uspokojivě.)
Příspěvek uvádí i zkušenosti z ciziny, u nás naprosto nepředstavitelné: v jedné londýnské základní škole asi šest set žáků ve věku 4–11 let mluví 30–40 mateřskými jazyky a škola přitom funguje. Mj. za pomoci placených tlumočníků.
Jiří Kostečka
