Zásluhou tří brněnských patriotů a milovníků poezie – literárních vědců Jiřího Trávníčka, Michala Fránka a básníka Františka Schildbergra – se od konce r. 2014 rozvíjí projekt Brno poetické, v tuto chvíli web umožňující si spojit brněnská místa s texty, které jim byly věnovány, a posléze i s jejich básníky“. Již několik let předtím autoři – s myšlenkou na Melancholické procházky Ivana Blatného – začali shromažďovat básně spjaté s konkrétními brněnskými lokalitami, a to nejen s místy primárně básnickými, jako jsou Petrov či Zelný trh, eventuálně břehy Svratky, ale i s ušmudlanými kouty, jako je Radlas (jedna z ulic v brněnských Zábrdovicích). Takovéto propojení je podle J. Trávníčka, jehož slova jsme při charakteristice citovali, příznačné právě pro Blatného básnickou sbírku.

V rubrice „O projektu“ čteme:

Oč nám jde? Ukázat, jak velký básnický potenciál se v tomto městě nachází. A kolik básníků různých časů a poetik věnovalo Brnu, jeho místům, své verše. Básníků píšících česky i německy. Těch, kdo jsou s Brnem spjati i svým životem a dílem, stejně jako těch, kdo se o Brno někdy jen tak otřeli. Autorů, kteří už dávno odešli na věčnost, stejně jako těch, kdo tu ještě žijí. Chceme pomocí interaktivní mapy tato místa označit a jednotlivé básně k nim přiřadit.

To je první fáze – webová. Druhá fáze by už měla vstoupit přímo do konkrétních míst a jednotlivé verše zde prostřednictvím panelů rozmístit. Taky aby to, co tato místa dala poezii, se opět – už jako poezie – do těchto míst vrátilo. Tato fáze se však teprve připravuje – logisticky i jinak. O umístění panelů se jedná.“

Doplňme, že v červenci byla spuštěna i anglická a německá verze.

Brno poetické je souborem nutně výběrovým (jen Blatného kompletní místopis by obsahoval na 80 textů). Listování stránkami ukazuje, že kritériem pro zařazení básní nebyla pouze poetičnost v tradičním slova smyslu a že byl dodržen i příslib různosti času – Bohuslava Balbína dělí od Věry Rosí, (dosud) nejmladší ze zařazených tvůrců, 355 let.

Myšlenka pomyslně vstoupit básní čtenářům do cesty, či skutečné procházky veršem obohatit, nebo je dokonce podnítit se brněnským projektem dočkala osobité variace, představující inspirativní podnět i pro další čtenáře poezie, kteří – řečeno s Janem Skácelem – mají to štěstí na své „město které musí“.

Ivan Blatný

(…)

Jak měkká linie je telegrafní drát!
Obřany! Byly tu vinice na pahorku.
Opravdu, ještě teď vdechuji vůni korků,
smočených ve víně. Vdechuji vinohrad.

(Melancholické procházky)

Ivan Blatný

Cigareta

Klementu Bochořákovi

Když člověk zapálí po práci cigaretu,
úlevný lehký smích se vkrádá do údů.
Úlevný lehký smích, a kuřák dává světu
přiznání dobrých chvil, dobrého osudu.

Bzukote nádraží a telegrafních drátů,
pošli mi ještě tam, kde Halas kouříval,
pošli mi pozdravy k Březinům do Kunštátu
na nízký Anaberk, jen o kousíček dál.

Vydech jsem modrý kouř a modrý kouř se nese
do vašich Pisárek. Myslím si, že jsem v lese,
vracím se zpátky zas brněnskou tramvají.

Jedeme do remíz a kolem výstaviště,
kde vzadu za věží je fotbalové hřiště,
jedeme na hřbitov a dívky mávají.

(Stará bydliště)

Jan Antonín Pitínský

Domy u Ponávky se potápějí;
nejchudší domácnosti klesají ke dnu.
Prší, maminka zachycující se zábradlí na Radlase
vidí červené ryby.
A než se utopí, projíždí nákladní auto Plynáren.
Říká: „Vidím, Františku, červené ryby.“
Domy se potápějí, ve všech sklepech tolik vody.
Chladný stisk rukou, někdo říká:
„Babičce to ani neoznámíme.“
Zažínají lampy, voda stoupá.


(
Lulku tatínkovi)

Jan Skácel

Město které musím

Tramvaje jako šperky ze zlata
a rozsvícené nikde vrátka
a davy proudí na zelenou
zdymadlo města – křižovatka

Záhy však upadají do tmy
domy a okna na Radlase
a město které tolik musím
usíná a propadá se

A najednou jsem v Brně sám
a mraky letí bůhvíkam
jak chvatně natrhané kvítí

A do kopce spí Zelný rynek
a nad ním jako mandarinek
(ten k nedostání) luna svítí

(Odlévání do ztraceného vosku)

Vít Slíva

V Mahenově památníku

Pod trámem, na němž visel básník,
jedním uchem poslouchám poezii
a jedním okem
visím na tvém stehně.

(Račí mor)

Erika Spann-Rheinsch

Město Brno

Vše stoupe v tomto městě. Svěžími pahorky tiše
jde v kruhu výš a výš, klade pak uliček pás
kolem podnoží z žuly a tulí se radnicí, trhem
těsněji na mírnou stráň, k pozdravu do dálky chrám
postaví na plece hory a ještě zas domy a sady
živě se nahoru pne, mladistvě do světla ční!
Tak rostlo by výše až k nebi; však nakonec důstojně klade
Špilberka vážná tvrz korunu na jeho skráň.

Přeložil Otto František Babler

O projektu více ZDE.

Kategorie: Česká, Články, Ostatní

3 komentáře.

  1. Markéta Illová napsal:

    Byla jsem na konferenci, kde byl projekt představen. Jako mobilní aplikaci jsme jej s kolegyní hned vyzkoušely a velmi se nám líbil. Doporučujeme!

Zanechat odpověď