Aktualizováno 4. 10. 2016: Protože původní příspěvek odkazoval pouze k úvodní části textu, připojujeme odkaz na kompletní text, publikovaný na stránkách Učitelských novin.

 

Naučit, nebo inkludovat?

 V časech hluboko předlistopadových se vyprávěl tento vtip: Zapnu rádio, slyším Lenin; otevřu noviny, čtu Lenin; bojím se otevřít konzervu… Dnes mají sdělovací prostředky jinou mantru: inkluzi. Je podobně vtíravá. Bohužel, není to legrace.

I v této zemi platívalo, že úkolem školy je vzdělávat (jistěže i vychovávat – ale to je jiné téma) děti a mládež. Toto společenské zadání se jevilo jako nesporné. Proměňovaly se sice názory a požadavky na to, co a jak učit, ale aspoň na úrovni základního vzdělávání zůstávalo jasné, že se tu mají položit základy gramotnosti nastupujících generací. Tento kruciální úkol prvního a druhého stupně škol, v nichž žáci absolvovali povinnou školní docházku, žádné předchozí státní uspořádání nedokázalo zpochybnit. Je však čím dál zřejmější, že se v naší republice plní politické zadání, které ruší možnost, aby se žák učil způsobem, který je pro něho optimální, a obsahově to, co usnadní jeho další přípravu pro život. Už není podstatné to, co a jak se má žák naučit, prioritou nyní je, kde a s kým se má žák učit, čímž je smysl pobývání ve škole postaven na hlavu. Proto se k věření předkládá, že pro každého žáka je ideální formou výuky jeho vřazení do hlavního vzdělávacího proudu (rozumějme do běžné základní školy). Tento koncept zvaný inkluze je prezentován jako jedině správný. Tím byl princip, který má podstatně širší význam a společenské uplatnění, zúžen a ještě devalvován na ideologický postulát. Jeho zastánci v zásadě tvrdí, že vše bude fungovat, bude-li „přesazený“ žák podporován asistentem pedagoga a bude-li mít individuální vzdělávací plán.

Přímo se to týká relativně malého počtu žáků s povinností školní docházky – jde o žáky zdravotně postižené a sociálně znevýhodněné – ale svými důsledky to zasáhne veškerou školní mládež a znevěrohodní a poškodí celý školský systém. Účelovost celého postupu je dovedně skryta a předkládána v tak humanistické ambaláži, že nezasvěcené občany tu nemá co znepokojovat; ti znalí věci sice píší a podepisují petice s věcnými argumenty proti prosazovanému pojetí inkluze, jenže rozjetý státní aparát jakékoliv věcné námitky ignoruje, daří se mu protlačovat legislativní normy ono politické zadání právně zabezpečující a ti, kteří z nastoupeného trendu profitují, si mnou ruce.

Kompletní text zde.

Kategorie: Články, Obecné, Obecné