Odkud se „biflování“ vzalo, je ve slovnících také uvedeno?

Ano, i to si můžeme objasnit. V Českém etymologickém slovníku najdeme vysvětlení, že biflovat souvisí v německým slovem büffeln (psáno bé – přehlasované u – dvě ef – e –el – en), což vlastně znamená „dřít se jako buvol, což se německy řekne Büffel.

Kromě „biflování“ nemám dobré dojmy spojené také se šprtáním. Je mezi biflováním a šprtáním nějaký zásadní rozdíl?

To máte správný dojem. Stejně jako biflování také šprtání se používá pro mechanické paměťové učení, zpravidla bez hlubšího pochopení obsahu. Rozdíly by se našly. Třeba v tom, že takové on je našprtanej se závistivě nebo pohrdlivě ve škole říká i o někom, kdo látce opravdu rozumí a při zkoušení si prostě vede dobře. Dále mě napadá, že od šprtat máme pro osobu označení šprt, ale od biflovat žádné takové označení nemáme, jen naprosto okrajově se najde třeba biflovač. Ale třeba slovenština má půvabné bifľoš pro muže a bifľoška pro ženu.

Jazykový koutek Českého rozhlasu Plzeň, z rozhovoru s Martinem Proškem (celý pořad ZDE).

 

Jeden komentář.

Zanechat odpověď