Oddělává je čas a návyk,
trápí se soukromými pekly.
A sem tam zpívá jenom slavík,
kterého ještě neupekli.

Kdykoli na tom hesle otevřu Wikipedii, mám sto chutí sežrat monitor. „…český básník, prozaik a esejista a významný překladatel z ruštiny a angličtiny.“
No, aspoň že u toho překladatele jste se obtěžovali s přívlastkem „významný“. Ale stejně jste se moc nepředali. Největší, říká Jazyková inkvizice. Nepřekonaný a možná i nepřekonatelný… A přitom, považte, překladatel „z musu“.
Pro většinu těch, kdo se jen trochu seriózněji otřeli o literární překlad, je tenhle člověk modla. Nedostižný idol.
Ale já chci dnes začít u Jana Zábrany básnícího. Už proto, že paradoxně právě jeho pověst coby velekněze překladatelů zastírá skutečnost, že Zábrana je především jeden z největších českých básníků.

Více na stránce Jazyková inkvizice

K témuž Vladimír Stanzel