Na prahu letošního jara odešel Alexandr Kliment, dobrý spisovatel a čestný člověk (na rozdíl od řady svých generačních druhů nevlezl po roce 1945 do KSČ, neadoroval Stalina a Gottwalda), prvosignatář Charty 77, jemný a cudný muž stojící i ve svobodných letech stranou politického ruchu i kulturního provozu.

(…)

Ptal jsem se na jeho literární plány a také na to, kam by v české literatuře zařadil sám sebe. Odpověděl: „Nevím. Když jsem sloužil na vojně, v zákrytu jsem vždycky hodně trpěl. Uměl bych se zařadit, kdybych byl o dvacet roků mladší. Dnes vím, jak psát. Věcnost v obsahu, kombinace poezie a prozaické věty, jasná myšlenka vyjádřená obrazem a situací. Žádná pointa, nýbrž otazník. Mám ještě tisíc krásných námětů, ale už je pozdě.“

Jaromír Slomek ve vzpomínkovém textu na www.tyden.cz

O pohádkových knihách Alexandra Klimenta píše Ivo Fencl v Literárních novinách.

Ukázky z básnické sbírky Šálek čaje v polostínu

Vzpomínka Jana Šíchy