„Slovo olajkovat je moje oblíbené. Je to cizí výraz, na kterém čeština předvedla svoji sílu. Anglický pravopis jsme počeštili, přidali jsme českou předponu a příponu, za ni ještě časovací koncovku. Takže je z toho české sloveso, od něhož bych uměl vytvořit třeba i ten přechodník. Navíc toto slovo potřebujeme, nelze všechno jen „chválit“. Neřeknete přece, že jste na Facebooku něco „pochválili“. Velmi oceňuji, jak dovedně zde čeština zaplnila mezeru v komunikačních potřebách svých mluvčích.“

V čem souhlasíte s Karlem Olivou? Rozhovor ZDE.

2 komentářů.

  1. Josef Soukal napsal:

    Z diskuse k témuž článku na Pedagogickém infu:
    14. ledna 2019 13:43
    Ygrain řekl(a)…
    Já bych pana jazykovědce poopravila: učit se vyjmenovaná slova nazpaměť nedává smysl, pokud to není doprovázeno důkladným procvičováním a rozpoznáváním odvozených tvarů. Což se děje, takže tato námitka postrádá smysl. Otázkou spíš je, zda do „básničky“ hned na začátku vřazovat slova jako pýřit se nebo vyžle, a nenechat je spíš jako „nástavbu“ do některého vyššího ročníku, v angličtině se tvary nepravidelných sloves také učí odstupňovaně, podle využitelnosti.

    14. ledna 2019 15:59
    Vladimír Stanzel řekl(a)…
    Děkuji Ygrain za trefný komentář. Článek je jinak zdařilý, ale tahle pasáž opravdu poněkud postrádala smysl. Jak by měl žák rozpoznat slovo, když ho píše, nemá-li je pamětně fixováno? Navíc v době interaktivních tabulí, kdy děti pouze „šoupají“ písmena prstíky, popř. doplňují i/y do pracovních sešitů, je to se psaním a haptickou pamětí poněkud problematické.

Zanechat odpověď na Josef Soukal