V těchto dnech dokončuješ s Hanou Lundiakovou překlad Whitmanova díla, jehož název se tradičně překládá jako Stébla trávy. Proč jste se rozhodli právě tohle veledílo znovu přeložit?

Je pravda, že Whitman vyšel v češtině už mnohokrát. Existují čtyři obsáhlejší knižní překlady – Vrchlický, Eisner, tandem Urbánek a Kolář, Skála –, ale nikdo zatím nepřeložil první vydání zroku 1855. Tedy u nás, v zahraničí ano: vyšel italský a francouzský překlad a vzniká verze německá apolská. První Listy nejsou tak objemné, zato jsou formátem větší, ale především jsou jiné, výrazně jiné než pozdější vydání. V něčem jde o nejautentičtější část Whitmanova díla, které později autocenzuroval, zlogičťoval, učesával… Novější vydání zroku 1856 adál už připomínají formátem jakousi autorskou bibli; Whitman později dokonce rozdělil „Zpěv o mně“ na 52 zpěvů, naporcoval jej na týdenní čtení, místo čtení z Bible. Jde v duchu nového náboženství romantismu, ale už je to trochu promyšleně velikášské. První vydání Listů takové není.

Z rozhovoru s Ondřejem Skovajsou, který spolu s Hanou Lundiakovou nově přeložil Whitmanovy verše.

Rozhovor vedený Adamem Borzičem a ukázky z překladu publikoval časopis Tvar v čísle 3/2018. V plném znění je uvádíme ZDE.

Úryvek ze skladby Já slavím sebe.

Stručně o knize Listy trávy.

Kategorie: Whitman Walt

Zanechat odpověď