Dotaz:
Obracím se na Vás s prosbou o radu, která se týká příslovcí.
Jedná se o tyto věty: V zimních měsících dochází k omrzlinám NEJEN při sportování, na horách, ale TŘEBA i při dopravních kalamitách. (…) Omrzliny můžete TAKÉ ponořit do vlažné vody.
V učitelské příručce k této učebnici FRAUS pro 7. ročník ZŠ byla tučně vyznačená slova určena následovně: nejen – příslovce času, třeba – příslovce podmínky, také – příslovce způsobu.
S ostatními češtináři naší školy se nám toto rozdělení dosti nezdálo. A lze vůbec přiřazovat také a třeba k nějakému druhu příslovcí?
Paní V. V.

Odpověď ASČ:
Podle mého názoru je tazatelka na rozpacích plným právem.

Nejen  je součástí dvojslovného spojovacího výrazu nejen – ale. Slovník spisovné češtiny ho skutečně označuje jako příslovce, uvádí příklad Pomohl nejen radou. (To lze chápat jako elipsu, chybí …ale i…)
Základní mluvnice českého jazyka hovoří o „dvojdílném spojkovém výrazu“, což ovšem nemusí nutně znamenat, že každý z obou výrazů je spojkou: může jít např. právě o příslovce, jak je tomu u třeba u spojení jak – tak. Rozhodně bych ale nedoporučoval určit nejen jako příslovce času, k tomu není sebemenší sémantický důvod. (Autoři učebnice se patrně nechali trochu svést tím, že následuje příslovečné určení času /při/ sportování.)
Didakticky vhodné je určovat na ZŠ a SŠ tato spojení jako dvojslovný spojovací výraz bez dalšího rozlišování slovních druhů.
Dodejme ještě jeden příklad: nemám jednak čas, jednak peníze: zde SSČ hovoří už opatrně o „přísl. souvzt. ve funkci sp.“, ale kdo rozhodne, ke kterému ze známých druhů příslovcí by se tu mohlo jednak řadit?

Třeba je v daném kontextu jednoznačně částicí modální (viz SSČ i SSJČ). Jako příslovce se určuje pouze ve spojeních přísudkových typu je třeba opatrnosti; ani zde není nutno jít, minimálně na úrovni ZŠ a SŠ, do jemnějšího rozlišení (jen naznačme: některé mluvnice tu hovoří o 11. slovním druhu, predikativu).

Také bývá podle kontextu buď příslovce, nebo částice. V dané větě je příslovcem. Jeho způsobový charakter by se zde dal snad připustit, mj. s ohledem na jakousi analogii s příslovcem mlčky ve větě Šel mlčky; jde ovšem o pojetí způsobu krajně oslabené, mimo centrum typických příslovcí způsobu.

Určování podobných rébusů v 7. třídě ZŠ považuji jako didaktik češtiny za zcela nepřiměřené; na gymnáziu bych se o takových případech jen velmi krátce zmínil – nikoli snad pro účely rozboru, natož klasifikovaného, nýbrž kvůli tříbení abstraktního myšlení a sémantického citu budoucích vysokoškoláků.

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ

3 komentáře.

  1. Robert Adam napsal:

    Zcela souhlasím s dr. Kostečkou, pokud jde o slova NEJEN a TŘEBA, i s jeho didaktickým komentářem. Ale slovo TAKÉ podle mě nemůže být hodnoceno jako příslovce v žádném případě, nemůže být použito ve funkci příslovečného určení, nikdy jím nelze zodpovědět doplňovací otázku.

    • Jiří Kostečka napsal:

      Ani mně se TAKÉ jako příslovce příliš nezdálo. Ale netroufnu si v poradně polemizovat se Slovníkem spisovné češtiny.
      Krom toho – můžu se jistě mýlit – pociťuji toto slovo jako autosémantikum. Je neohebné. Když ne příslovce, jaký slovní druh tedy? Určitě je rozdíl v jeho významu ve větách „Karel tam šel také“ a „Také/Taky tě to mohlo napadnout hned!“ V druhém případě jde zcela jistě o částici, ale v tom prvním?

  2. Josef Soukal napsal:

    Komentář z FB: Jana Šindlerová: K tomu jen dodám – informace ve slovníku je pouze orientační a neexistuje nic jako závazné určení slovního druhu. Někteří lingvisté považují výrazy jako „nejen“ a „také“ za částici.

Zanechat odpověď