Dotaz:
Chtěla bych Vás požádat o objasnění dvou jazykových nejasností:
1. Ve větách Nemocný ležel na lůžku / Raněný ležel na lůžku jsou podměty nemocný/raněný určovány jako podstatná jména, nebo jako přídavná jména? Na střední škole jsme se učili, že jsou to zpodstatnělá přídavná jména, ale na základní škole v testech typu Scio se tato možnost neuvádí: žáci mají na výběr a) podstatné jméno, b) přídavné jméno a c), d) nějaké další dva slovní druhy. Máme chápat slova nemocný/raněný jako názvy osob (pak by to byla podstatná jména), nebo tato slova určit v daných větách jako přídavná jména?
2. Ve větě  Představení bylo vyprodáno určujeme přísudek bylo vyprodáno jako přísudek jmenný se sponou, kde být je spona a vyprodáno jmenný tvar přídavného jména vyprodané, nebo jako přísudek slovesný, kde bylo vyprodáno je tvarem trpného rodu a vyprodáno příčestím trpným slovesa vyprodat?
Paní I. K.

Odpověď ASČ:
Ad 1) Rozhoduje jednoznačně významové (sémantické) hledisko – nikoli tedy vzor, podle kterého se dané jméno skloňuje. Např. jméno atašé je dokonce nesklonné, a přesto ho řadíme ke jménům podstatným (substantivům), protože jde o název osoby. Pro adjektivní skloňování (tj. s koncovkami přídavných jmen) má čeština zvláštní vzory podstatných jmen, totiž hajný, průvodčí – hajná, průvodčí – telecí.
Závěr: Zpodstatnělá přídavná jména nemocný, raněný mají sice adjektivní koncovky vzoru mladý, ale jde jednoznačně o názvy osob, tedy o podstatná jména.
Pozn.: Termín zpodstatnělé přídavné jméno neoznačuje tedy slovnědruhovou platnost, nýbrž jazykovou podstatu vzniku takového slovního druhu. Je však podle mého názoru krajně problematický (o tom nakonec svědčí i váhání řady žáků), protože v jeho základu stojí „přídavné jméno“, což přímo svádí k ne zcela nelogické úvaze, že zpodstatnění přídavného jména nemá na změnu slovnědruhové platnosti vliv. Snad by tu byl vhodnější termín „substantivum adjektivní“ (podobně jako máme „přídavné jméno slovesné); ani ten ale není bez vad na kráse, takže bych se přimlouval, aby se zavádějící termín přestal používat a učitelé prostě podstatu jevu žákům vysvětlili.
ad 2) Pokud v konstrukcích jako představení bylo vyprodáno / bylo vyprodané stojí trpné příčestí slovesa (zde vyprodáno), jde o trpný rod slovesný a syntakticky o přísudek slovesný. Ten je tu přitom tvořen jediným slovesným tvarem, ovšem složeným, a to z pomocného slovesa býti (které zde tedy není sponou) a příčestí trpného.
Jestliže po slovesu být stojí přídavné jméno slovesné, např. představení bylo vyprodané, zboží je prošlé, jedná se o přísudek jmenný se sponou (označovaný též jako přísudek slovesně-jmenný);  sponou je tu slovesný tvar bylo a jmennou částí adjektivní tvar vyprodané, prošlé apod. Totéž se samozřejmě týká i spojení, kdy přídavné jméno ze sloveso nevzniklo, např. Karel je chytrý.
Pozn.: Mezi užitím trpného příčestí a přídavného jména je v uvedeném případě nevelký, ale viditelný významový rozdíl. Jeho vystižení si dovolíme zadat čtenářům našeho webu za domácí úkol  – jsme totiž asociací učitelů z praxe…

V případě, že ve větě stojí sloveso státi se / stávati se, které považujeme rovněž za sponu, je ve jmenné části přísudku přídavné jméno, nikoli trpné příčestí –  např.: stává se nevrlým, situace se stala vážnou.
Za sponou ovšem může stát též podstatné jméno; pak je i ono jmennou částí přísudku se sponou, např.: Můj bratr je lékař. / Můj bratr je pořadatelem. / Karel se stal zlodějem.

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ

Zanechat odpověď