moskytové skrytí

jsou to vyhozeniny co se lépe sbírají. nikdo je nechce. muchomůrky zelené hříbky hlízovité a další. lidé jimi opovrhují. bojí se jich. kdo se bojí ať do lesa nechodí. plné lesy vyděšených pokřikují manželských hádek froptění profesorovo plížení vpřed s navijákem na ryby jako by se spletl milostné vzdychání a já s fotoaparathem fotím šmouhy divná abstraktna a přitom sbírám houby co nikdo nechce. ty doma na zahradě pohřbívám za účasti své osoby a osob co jsou ve mně ty vylezou v černém obleku a s tvářemi taktéž utvoří kolem díry s houbami kolo a poplakávají. jedna zabručí tesklivou leč falešně znějící píseň chórovitou. a pak se usedne a vzpomíná. a další den znovu. čeká mne stavba pomníku nechtěných a zavržených hub.

 

   celkově jsem se zapomněl

hledal jsem se hledali mne až v haldě papírů jsem usnul omotán jimi zmrazený do budoucnosti pouze ze mne dýmal cigaretový kouř a občas nějaké příšery vylétly z těla. až když jsem uslyšel Armstrongovu fujaru na měsíci trochu se mi ustálilo rozvodnění mysli. to je nejhorší co může být když se ti podaří zamrznout mozek funguje je ti horko ti co zmrzli a už nerozmrzli to znají zima se promění v žár. ozubí se střeva a krev rozřezávají rozdělují podle abecedy do takových jako máslových kostek. mozek propojí hemisféry levou v pravou a to taky nedělá dobrotu. zazimuje se scvrkne obalí mechovým hlenem a vyčkává. a my tomu navenek říkáme ochabení zájmu citové strádání druhotné vykapávání nevole a máme toho plný náruče toho nepohrdlořezenství. včely se moc brzo zazimovaly vlaštovky dříve odletěly to mne mrzí sice jsem dvě pochoval (do země nikoliv v náruči) ale kdo ví co by je tam ve světě čekalo. Ital by je sežral nebo větry smetly do vln oceánu. tak spí u nás na dvoře. lépe v zemi zdejší než za výkalem v zemi taliánské.

 

Více viz zde.

O autorovi viz zde.

Kus mne v čítance (Psí víno č. 44, 2008)

Jeden komentář.

Zanechat odpověď