V tomto příspvěku se pokouším sumarizovat nejfrekventovanější neuralgické body českého pravopisu, tak jak vyplývají z letitých zkušeností češtinářů i jejich žáků/studentů.

 

PROBLEMATICKÁ MÍSTA ČESKÉHO PRAVOPISU – PŘEHLED

 I. Psaní i/y/a ve shodě přísudku s několikanásobným podmětem v minulém čase

1. Několikanásobný podmět stojí před přísudkem: přísudek může být vždy v množném čísle. Psaní i/y/a řídíme podle toho, zda podmět obsahuje:
a) alespoň jedno jméno rodu mužského životného – píšeme -i: Pěnkavy a kos/kosi nás svým zpěvem budili od samého rána;
b) pouze podstatná jména rodu středního v množném čísle – píšeme -a: Telata a selata byla krmena denně;
c) ve všech ostatních možných případech píšeme -y: Sešity a knihy / Sešity a ořezávátka podražily. Pěnkava a její mládě / Pěnkava a její mláďata / Pěnkavy a jejich mládě / Pěnkavy a jejich mláďata nás od rána budily svým zpěvem.

2. Několikanásobný podmět stojí za přísudkem – možností je více, ale vždy správně je shoda přísudku s nejbližším jménem:
Od samého rána nás svým zpěvem budily pěnkavy a kosi. Od samého rána nás svým zpěvem budila pěnkava a kos/kosi.  Od samého rána nás svým bučením budilo tele a selata. Od samého rána nás svým bučením budila telata a kráva.

3. Několikanásobný podmět je tvořen nesouřadně, tj. pomocí předložky s  – možností je více, ale vždy správně je při pořadí podmět-přísudek psaní podle podmětu v 1. pádě a při pořadí přísudek-podmět podle nejbližšího podmětu:
Bratr se sestrou šel domů. Matka s dcerou šla na návštěvu. Matka s oběma syny odešla před chvílí.
Přišly už dívky s hochy? Vrátila se již děvčata s chlapcem? Z dlouhé cesty se vrátili chlapci s dívkami až k večeru. Z dlouhé cesty se vrátily dívky s chlapci až k večeru. Z dlouhé cesty se vrátil otec s dcerami až k večeru. Na vhodném postupu se dohodlo představenstvo se všemi odbory.

II. Psaní i/y ve shodě přísudku s „nestandardním“ podmětem

1. Rodiče, lidičky, koně (zvířata)

Shodu mají jako životná, i když koncovky jsou neživotné: Rodiče se vrátili domů. Lidičky běhali po návsi. Koně se pásli na palouku.
Ale: Houpací koně se dětem líbily.

2. Ledoborci – ledoborce, sledi – sledě
Řídíme se koncovkou: Ledoborci brázdili moře x Ledoborce brázdily moře. Sledi plavali v obrovských hejnech x Sledě byly naloženy v konzervách.

3. Dni, dny, dnové
Dny se krátily. Dni se krátily. Ale: Dnové se krátili.

4. Děti
Děti si hrály.

III. Zrádná slova s ě:

-mě-     jmění, porozuměl, porozumění, poměr, rozuměl, soukromě, tamější (odvozeno přímo od tam, nikoli od tamní!), umění, zemědělství
-mně-  domněnka, pomněnka, rozumně, uzemnění, vzpomněl, připomněl, zapomněl, zapomnění

Dále:
sepětí, napětí, vypětí
Mně to neříkej
(3. pád) x Mě se nikdo neptal (2. pád)

IV. Psaní s/z
Řídíme se tímto algoritmem – pořadí je tedy závazné:

1. Tradiční psaní (tzv. „vyjmenovaná slova“ se s-/z-;  je nutno naučit se je zpaměti, seznam viz níže)
2. Pohyb
a) z povrchu pryč: píšeme s- (skopnout, srazit);
b) shora dolů (spustit);
c) k sobě, dovnitř (schoulit se, stočit, sdružit se);
d) uvést v soulad (skamarádit se, sjednat obchod, spočítat)
3. Změna stavu (zčervenat, zpotit se, ztrhat rysy / koně x strhnout plakát ze stěny)

Ad 1) – přehled tradicionalismů (mají absolutní přednost, i když jde např. o změnu stavu):
s-: schovat se, schrupnout si, sklidit, skonat, skončit, skoupit, skoupý, spáchat, spálit, spasit, splašit se, splatit, splnit, spořádat, spotřebovat, spropitné, stěžovat si (proti ztěžovat někomu práci), stmívat se, strávit (potravu, urážku, dovolenou), strnout, strpět, stržit, stvořit, stýskat si
z-: zhostit se, zkoumat (zkumavka), zkoušet (zkouška, zkušenost), zpěčovat se, zpívat (zpěv), zplihlý, zpověď, zpupný, způsob (způsobilý), zpytovat, ztepilý, ztopit (spálit i pokradmu sebrat), ztrácet (ztráta), ztuchlý

Existuje řada dvojic, u nichž užití té či oné předpony liší význam slova:
sběh (lidí) – zběh (dezertér); shlédnout (z vyhlídky do propasti) – zhlédnout (film); sjednat (smlouvu) – zjednat (pořádek); skosit (soupeře, trávu) – zkosit (úhel, střechu); skroutit (provaz, dva dráty dohromady) – zkroutit (někomu ruku), zkroutit se (žárem); slézat (z hory) – zlézat (horu, tj. zdolávat horu); smotat (lano) – zmotat (příklad z matematiky); spravit (kolo) – zpravit (ředitele o problému); svolat (poradu) – zvolat (nahlas); stéct (po okapu) – ztéct (hradby, tj. útokem dobýt); strhat (plakát) – ztrhat (dílo v recenzi, dobytek nadměrným nákladem).

Existují dvojice, u nichž se připouští užití obou přípon, přičemž změna významu je nepatrná, popř. není žádná:
scestovat – zcestovat, schumlat – zchumlat, schytat – zchytat, schvátit – zchvátit, skrápět – zkrápět, smáčknout – zmáčknout, spráskat – zpráskat.

Předpona vz- se píše vždy se z: vzpomenout si, vztyčit. Ale: vstát (nejde o předponu vz- , hláska je totiž součástí kořene).

Spřežky:
s: stěží (s tíží – 7. pád), shora, svrchu (směr shora dolů);
z: zblízka, zcela, zhola, zhluboka, zhurta, zpaměti, zpět, zprava, ztěžka (z těžka – 2. pád), zticha apod.

V. Skupiny souhlásek

1. nn versus n
-nn-
  cenný, denní, denně, dennodenně, kamenný, ramenní (kolenní, stehenní, holenní), ranní (od ráno), vinný (od víno i vina), vinna, vinno, povinný (ale: povinen); složeniny: celozrnný, krátkovlnný, mikrovlnná (trouba), rovnocenný, rovnoramenný, vícestěnný; Hostinné (odvozené přídavné jméno: hostinský), Humenné.
-n-    ceník, cenový, deník, týdeník; vinice (vinohrad, pachatelka), raný (středověk) raná (zelenina), dceřiná (společnost); kostěný;
POZOR: veškerá „zvířecí“ přídavná jména mají jen jedno n: havraní, krocaní, kuní (protože není ani *lišční, *orlní).

2. Přípona -ský
s-ský → -ský (-ští): brandýský, tuniský, mn. č. brandýští, tuniští a dále plaský – plaští (od Plasy), lyský – lyští (od Lysá), oděský – oděští (od Oděsa);
z-ský → -zský (-zští): francouzský, slezský, mn. č. francouzští, slezští a též francouzština;
k/c-ský → -cký (-čtí): chlumecký, hradecký, pacifický; prosecký
od Prosek, mn. č. chlumečtí, hradečtí, pacifičtí, prosečtí;
g/h-ský → -žský (-žští): pražský, volžský, mn. č. pražští, volžští; ale: haagský, mn. č. hagští (neměkčí se g-ž, nejde o slovanské jméno);
ch/š-ský → -šský (-šští): adršpašský, kazašský, ašský, lotyšský, mn. č. adršpašští, kazašští, ašští, lotyšští, ale: kazaština, lotyština (zjednodušuje se š-ština), podobně lašský – lašští – laština;
č-ský → -čský (-čští): třebíčský, mn. č. třebíčští (skupiny č-ský, č-ští se nezjednodušují).

3. Jména na -burg (-burk), -berg (-berk), -borg, -burg(h), -ing, -inky a jména zakončená na k, -ka po předchozí souhlásce

Odsouvá se v nich koncové k, g:
Edinburg → edinburský, Hamburg → hamburský, Helsinky → helsinský, New York → neworský
, Jamajka → jamajský, mn. č.edinburští, hamburští, helsinští, newyorští, jamajští; ale: pekingský, pekingští (toto jméno má jiný původ)

 4. Druhý stupeň přídavných jmen

s příponou -ší:
drahý – dražší, tuhý – tužší, (ale strohý – strožejší); suchý – sušší, plachý – plašší; snadný – snazší (i snadnější), vysoký – vyšší, hluboký – hlubší; čistý – čistší, hladký – hladší, krátký – kratší, krotký – krotší (i krotčejší), úzký – užší

s příponou -čí:
hebký – hebčí, hezký – hezčí, křehký – křehčí, mělký – mělčí, tenký – tenčí, trpký – trpčí; měkký – měkčí.

VI. Délka samohlásek

1. Pamatujte:
počítač, dohlížitel, odpočívadlo, čítárna, třídírna, vnímatelný, holínky, opletačky, puntičkář, řidčeji, uklízečka, úhlopříčka, tchyně, výjimka – výjimečný (ale: vyjímat se, vyjmout), řídit – řiditelný – řídítka, téma x tematický.

V ostatních problematických slovech se připouštějí dvojtvary: umývadlo / umyvadlo, odesílatel / odesilatel, umísťovat / umisťovat aj.

Krácení při skloňování:
hrách – hrachu, hrachu, hrách…; líh – lihu…
skála – skal, jáma – jam, chvíle – chvil
, v ostatních pádech čísla množného vzoru růže jsou dvojtvary – skálám i skalám atd.
léto – let, jádro – jader, péro – per, játra – jater – jde jen o jednotlivá slova, jinde se ve středním rodě nekrátí
práce: krátí délku v 7. pádě j. č. a ve 2., 3., 6., 7. pádě mn. č.: s prací, bez prací, k pracím, o pracích (nelze: *o pracech), s pracemi

2. Přídavná jména odvozená od sloves příponou -cí

1. Přídavná jména s krátkou samohlásku označují funkci, účel předmětu či systému, přídavná jména s dlouhou samohláskou označují právě probíhající děj:
balicí (balicí papír) – balící (prodavačka balící právě teď zboží), čisticí (čisticí prášek) – čistící (opravář čistící pračku), žehlicí (prkno) – žehlící (žena žehlící prádlo), řídicí (přímka), řídicí (panel) – řídící (muž řídící automobil).

2. Přídavná jména s příponou -cí označující zaměstnání nebo profesní funkci osob se píší s dlouhým í: řídící pracovník, vyšetřující soudce (nikoli tedy *řídicí pracovník);

3. Zájmena

ona
Pouze 4. pád má samohlásku krátkou: ji; pro ni.
Ve všech ostatních pádech je samohláska dlouhá ; bez ní, k ní, o ní, s ní.
Pomůcka se zájmenem ta: (dívka): bez ní – bez té dívky, vidím ji – vidím tu dívku, o ní – o té dívce, s ní – s tou dívkou.

můj, tvůj, svůj, náš, váš, naše, vaše
bez mojí přítelkyně – bez té přítelkyně; vidím svoji přítelkyni – tu přítelkyni; vidím naši přítelkyni – tu přítelkyni; o naší přítelkyni – o té přítelkyni. V množném čísle funguje táž pomůcka u tvarů delších: moji přátelé jako ti přátelé.
bez naší pomoci
bez té pomoci; oni čekají moji, tvoji, vaši pomoc – oni čekají tu pomoc; o naší pomoci – o té pomoci; s mojí, tvojí, vaší pomocí – s tou pomocí; naši pomocníci – ti pomocníci; bez vašich pomocníků – bez těch pomocníků; s našimi pomocníky – s těmi pomocníky.
Pozor: dlouhé tvary v mn. č. jsou spisovné jen v 1. a 4. pádě: mí přátelé vedle moji přátelé, vidím tvé přátele vedle tvoje přátele.

V ostatních pádech čísla množného jsou spisovné pouze krátké tvary: bez mých, tvých, svých přátel. Delší tvary (*bez mojich/*mojích přátel, *k mojím přátelům, *o mojích, s *mojími, *tvojími atd.) dosud spisovné nejsou.

její
V kterémkoli pádě je vždy jen dlouhé í, ať je následující podstatné jméno v čísle jednotném, nebo množném: bez jejího přítele – bez jejích přátel, s jejím přítelem – s jejími přáteli atd.

jejich
Toto zájmeno je nesklonné. V každém ze sedmi pádů má tedy vždy stejný tvar, a to s krátkým i, ať je následující podstatné jméno v jakémkoli rodě a kterémkoli z obou čísel:
Poslali jsme chlapce (dívky, děvčata) k jejich učiteli / k jejich učitelům; mluvili jsme s chlapci (dívkami, děvčaty) i s jejich učitelem / s jejich učiteli atd.

Pozor na rozdíl ve významu:
Bez jejích rad/přítelkyň se neobejdeme (žena dává dobré rady / žena má více přítelkyň ku pomoci). x Bez jejich rady se neobejdeme (muži, ženy, děvčata nám dávají dobrou radu). – Bez jejich rad se neobejdeme (muži, ženy, děvčata nám dávají dobré rady).

 jenž (ve všech rodech a obou číslech)
Stejná pomůcka jako u zájmena ona:
Vymyslel postup, jímž bylo možno dosáhnout cíle – tím postupem.
Vymyslel metodu, jíž bylo možno dosáhnout cíle – tou metodou. (Dvojhláska ou se považuje za ekvivalent dlouhé samohlásky). Vymyslel řešení, jímž bylo možno dosáhnout cíle – tím řešením. Vzpomínal na ženu, již tolik miloval – tu ženu tolik miloval. Muži, již se nikdy nevrátili domů – ti muži se nevrátili.

Pozor na 1. p. mn. č.: správně je jen Muži, již se nevrátili. x Hrady, jež stály na skále / jež byly dobyty.
Pozor na 4. p. j. č.: správně je Muž, jehož/jejž vidíme, ale jen Hrad, jejž vidíme. Nelze: *Muž / *Hrad jenž vidíme!!

VII. Interpunkční čárka

1. Vložená věta vedlejší

Odděluje se čárkou jak zleva, tak zprava (ať je vložena do jedné věty, nebo do dvou): Ten muž, který stojí u okna, je můj bratr. Řekl, že přijde, a slib splnil.

2. Souřadné spojení slučovací

Čárka se nepíše, a to ani ve vedlejších větách spojených slučovacím poměrem: Vešel a posadil se. Řekl, že přijde a poradí nám.

Pozor: U vedlejších vět je úplně jedno, jestli spojku mezi nimi vynecháme, nebo ne: Řekl, že přijde a poradí nám. = Řekl, že přijde a že nám poradí. Nebo: Nechce, abychom se trápili a pořád na to neštěstí mysleli. = Nechce, abychom se trápili a abychom na to neštěstí pořád mysleli. (V obou případech bez čárky!)

3. Těsný a volný přívlastek (tzv. definující a nedefinující přívlastek)

Těsný přívlastek vybírá z více variant, možností, nabídek jednu, kterou právě definuje jako tu, o niž v dané situaci jde; čárka se pak nepíše: Lodě vplouvající do přístavu se podrobí karanténě. (Smysl: Před přístavem je více lodí, ale jen ty, které vplují, musejí do karantény.) x Volný přívlastek jen dodává méně podstatnou informaci k jednomu objektu či skupině objektů, nedefinuje, nevybírá: Lodě, vplouvající do přístavu, se podrobí karanténě. (Smysl: Všechny lodě vplouvají do přístavu a všechny se podrobí karanténě).

Sledujte rozdíl ve významu v dalších příkladech: Můj bratr žijící v New Yorku má dvě dcery. (Smysl: Mám více bratrů a definuji z nich toho, který žije v NY – jen ten má dvě dcery.) Můj bratr, žijící v New Yorku, má dvě dcery. (Smysl: Mám jen jednoho bratra a ten – dodávám mimochodem – žije v NY.)
Beethoven, prožívající v té době hluboký milostný vztah, psal v rychlém sledu jednu klavírní sonátu za druhou. x Hudební skladatelé prožívající milostný vztah vykazují v takovém období zvýšenou uměleckou inspiraci.

 4. Spojka nebo

Před alternativním nebo se čárka nepíše, považuje se za slučovací, nikoli vylučovací. Musí ovšem jít o alternativu v okamžiku promluvy (tj. v dané chvíli je ještě na výběr, třebaže později již musí dojít na buď-anebo): Kup housky nebo rohlíky, to je jedno. Budeme to muset přeplavat nebo přebrodit. Pojedu dnes nebo zítra, ještě nevím. V okamžiku, kdy se toto nebo ocitne v otázce, mění se na vylučovací – čárka se píše: Pojedeš dnes, nebo zítra?
Vysloveně vylučovací (= čárka se píše) je nebo např. v tomto případě: Okamžitě vynes smetí, nebo si mě nepřej! Musíte se rozhodnout, zda zaplatíte, nebo nezaplatíte, jiná cesta není.

5. Posunutí čárky před dvojitý spojovací výraz

Jestliže se v souvětí sejdou dva nebo tři spojovací výrazy vedle sebe, posune se čárka před první z nich. Např. v souvětí, které by teoreticky mělo vypadat takto: *Hrál karty a, když prohrál tři stovky, zvedl se od stolu. → posuneme správně: Hrál karty, a když prohrál tři stovky, zvedl se od stolu. Nebo: Vyslechl si námitky, a aby se neřeklo, formálně slíbil se jimi zabývat.

Jiří Kostečka

 

3 komentáře.

  1. Eva napsal:

    Děkuji za velice přehledné zpracování. Jen váhám, kdo je adresátem. Češtinář snad nepotřebuje takovýto „výcuc“, nebo je to jinak? Co soudí kolegové a kolegyně? Předem děkuji za komentáře.

    • Jiří Kostečka napsal:

      Samozřejmě že aprobovaný češtinář takový výcuc nepotřebuje pro sebe. Pokusil jsem se jen upozornit kolegy učitele na to, co podle mých zkušeností činí (a to dlouhodobě) největší potíže studentům SŠ, a na co by se tedy měli ve výuce možná přednostně zaměřit.
      Kromě toho tento web navštěvují i středoškoláci; těm by – aspoň doufám – podobný přehled mohl pomoci tam, kde učitel na něj nemá čas (viz nízká dotace hodin na řadě SOU a SOŠ).
      JK

    • Vladimir napsal:

      Děkuji, dobrý přehled. Já se právě dnes hlásím za adresáta.
      Cílová skupina – BFU Běžný Franta Uživatel

Zanechat odpověď