Další z úvahových prací terciánů Gymnázia Ústavní se stejně jako již dříve publikovaný text M. Neužila (ZDE) dotýká víry, tentokrát dokonce jako ústředního tématu. Autor, Jonáš Chmel, se vyjadřuje uvážlivě a vzhledem k věku překvapivě zrale.

Položil jsem si otázku: Proč věřit v něco, co jsem nikdy neviděl, neslyšel, a ani se té „představy“ nemohu dotknout?

Neexistuje žádný důkaz o existenci něčeho, co nás stvořilo tak, jak hrnčíř tvoří své výrobky. Ani žádný důkaz o tom, že po dobrém životě budeme kráčet v jiném světě, který je plný radosti a věčné blaženosti. Tedy, žádný hmatatelný důkaz!

Lidé na otázku víry, ať už se jedná o křesťanství, islám, nebo třeba Víru ve Špagetové Monstrum, odpovídají různě. Jedni věří, druzí neví, třetí berou víru velice vážně a fanaticky, až jejich činnost ve jménu víry může rozpoutat teror. A to je právě důvod, proč se velká část lidí od náboženství distancuje, jak to jen jde.

Důležité je se dívat na víru s nadhledem a zároveň umět v knihách číst mezi řádky. Chápat hlubší význam. Například nerealistické události v písmech pochopit jako obraz a nebrat je doslova. Třeba si obraz Sv. Jana, kde světci vychází z úst dvojsečný meč, vyložit jako pravdomluvnost nebo v tom stylu, že to, co říká, má dva významy.

Stále jsem nezodpověděl tu otázku: Proč věřit? Velice mě rmoutí to, že odpověď na tuto otázku zůstane nezodpovězená. Ale možná tu odpověď známe. Možná, že je v nás a skrze naše svědomí nám umožňuje neskončit v nicotě jako vrah, násilník, podvodník.

Podle mě má víra smysl a důvod. A to je naděje. I kdyby neexistoval žádný Bůh, stále by tu byly naše představy o něm a doufali bychom v pomoc i v těch nejhorších chvílích. „Naděje umírá poslední.“

Autor zohlednil část připomínek hodnotitele práce.

Připravil -js-.