Při nácviku vypravování v rámci uměleckého stylu měli studenti oktávy Gymnázia a SOŠ Rýmařov napsat úvod povídky, v němž by byla využita charakteristika ústřední dvojice protagonistů. Mohli si zvolit, zda použijí charakteristiku vnější nebo vnitřní, přímou či nepřímou. Sandra Strapková se rozhodla pro nepřímou vnitřní charakteristiku, postavenou na vieweghovsky laděné konfrontaci mužského a ženského pohledu na tutéž situaci. Vnitřní monolog postav zachytila pomocí nevlastní přímé řeči a obohatila jej o prvky hovorové češtiny.
Dobré ráno, miláčku!
5:00 VIKTOR
Už toho mám plný zuby. Každý ráno. Fakt každý ráno. Vstává dřív než já a vždycky mě vzbudí. Ne tím, že by jí zvonil budík, ale tím, že se prostě musí chystat tady v ložnici. Copak nemáme dost velký byt? Dost velkou koupelnu, kde by se mohla oblíkat a patlat ty svoje šminky na ksicht? Tisíckrát ji o to můžu prosit, ale ne. V ložnici se jí prý chystá nejlíp. Že prý když se chystá někde jinde, tak je pak celý den nervózní, že je to součást jejího ranního rituálu. Kašlu jí na její rituály. Bere tu ohledy někdo třeba na mě? Že já jsem pak celý den nervózní, když mě takhle každý ráno budí tím příšerným hlukem?
Tohle tiše trpím téměř hodinu. Pak konečně vypadne a já můžu jít zas v klidu spát. I když je těžké, po takovém vyrušení z klidného hlubokého spánku zase usnout, nakonec se mi to podaří. Aspoň na půl hodinky, než budu muset vstát a jít zase do práce.
Blbej budík. Vážně musí tak řvát? Ospale ho zaklapnu a ztěžka vstávám. V kuchyni na mě čeká snídaně. Chleba se sýrem. Fuj. Moc dobře ví, že to nejím, a stejně mi to udělala. V ledničce prázdno – kráva – včera nic nenakoupila, i když věděla, že v ledničce nic není, a ještě přišla pozdě. Bůh ví, kde a s kým se zase tahala – coura. No to je teď fuk. Mám hlad. Musím si koupit něco po cestě do práce.
5:00 DANIELA
To byla zase noc. Ani očka jsem nezamhouřila, jak strašně chrápal. Nic naplat. Jdu se chystat, ať nepřijdu pozdě. To by si mě šéf vychutnal – zakomplexovanej idiot. Včera mě nechal dělat přesčas jen kvůli malé chybičce v papírech. Ono by totiž nestačilo přepsat jen ten malý kousek, co byl špatně. Ne – všechno se muselo vypracovat znova. Ani nakoupit jsem nestihla a Viktor se na to tradičně vykašlal, i když jsem mu psala a prosila ho, jestli by to mohl udělat za mě. Beztak mi pak řekne, že za to, že je prázdná lednička, můžu já.
Kde je ta červená halenka? Aha tady. A šup – trošku prásknu s dveřmi od skříně. Ať si miláček taky užije trošku toho „nerušeného spánku“. Kouknu koutkem oka a s uspokojením sleduju, jak ke mně zpod peřiny hází nevraživé pohledy a vysílá jasné signály, že chce spát. To tak. Já nespím kvůli tobě celou noc, tak ty to taky hodinku vydržíš.
Make-up, linky – sakra levá je širší než pravá – řasenka, rtěnka – ne, tuhle ne, ta je moc tmavá, tuhle taky ne, ta je moc světlá. Kde je sakra ta korálová? Aha, no jasně, v kabelce, včera jsem ji vlastně měla s sebou. Teď už mu jen nachystat snídani, zkontrolovat celkový vzhled a můžu vypadnout.
Jak tak vidím, tak dneska bude snídat chleba se sýrem. Nesnáší sýr. Já vím. Nic jiného tu ale není. Jeho problém. Mně stačí po ránu kafe. Měl zajít nakoupit…
Připravil -vs-.
