Z doprovodného textu na webu Českého rozhlasu:

Divadlo Járy Cimrmana slaví 55. narozeniny a Radiožurnál společně s ním. Principál scény Zdeněk Svěrák exkluzivně načetl svůj deník, do kterého si od října 1966 zaznamenává zásadní milníky z historie souboru. Společně s redaktorem Tomášem Malečkem jich sedm vybral a vznikl tak unikátní seriál pohlížející na historii jednoho z nejznámějších českých divadel zase trochu jinak.

Další epizody zde, zde, zde, zde, zde a zde.

Cimrmanovský a svěrákovský test (Aktuálně.cz)

3 komentářů.

  1. Josef Soukal napsal:

    Nové deníkové texty: Od 1. října poběží na Radiožurnálu pořad Nejisté sezóny. Zdeněk Svěrák v něm čte ze svého deníku
    https://radiozurnal.rozhlas.cz/od-1-rijna-pobezi-na-radiozurnalu-porad-nejiste-sezony-zdenek-sverak-v-nem-cte-9081083

  2. Josef Soukal napsal:

    Vzpomínka Čestmíra Kopeckého na Fb:

    Veselá historka z natáčení: Šli jsme s Jiřím Šebánkem /mým bývalým nevlastním otcem vynálezcem postavy Cimrmana a zakladatelem pořadu Chcete mě/, po Václavském náměstí někdy v roce 1993. Asi v polovině náměstí byl obchod Uzeniny. Venku byl u výlohy uvázán malý pejsek a trpělivě čekal na svého pána. Jirka mi povídá „počkej tady“. Dobře jsem věděl, co bude následovat. Vešel dovnitř a povídá sametovým hlasem: Čípak je ten hezký pejsek před krámem ? Nějaký pán se neuváženě přihlásil a Jirka ho chytil za klopy cloumal s ním a křičel: A jak bylo tobě, kdybych tě někde uvázal a odešel bych ? Když se pánovi podařilo vyprostit, odvázal psa a rychle mazal pryč. Z masny vyšel muž středního věku a povídá : Mohu se vás, prosím na něco zeptat ? Nejste pan Jiří Šebánek ? Já jsem Vladimír Pucholt, bývalý herec, emigroval jsem v roce 1968 a žiju v Kanadě. Poznal jsem vás po hlase, moje jediné spojení s vlastí bylo, že mi kamarád posílal kazety s rozhlasovým pořadem Vinárna u pavouka. Seděl jsem v Anglii tři roky, studoval medicínu a pouštěl si to. Jirka už trochu vychladnul a šli jsme s Pucholtem do hospody. Vyprávěl nám, že jezdí do Prahy inkognito za nemocným tatínkem. Na rozloučenou mu povídám, jestli by nenatočil svůj miniportrét směrovaný také k ochraně zvířat. Za 14 dní nám poslal kazetu VHS, na které vypráví svůj příběh, Ukazuje, jak má doma dětskou ordinaci aby, se děti nebály v obýváku a ukázal své dva psy. Nakonec postavil kameru na zídku v zahradě, sednul na kolo, zamával řekl „Divákům Chcete mě“ a odjížděl na kole, najednou upadnul a ležel na zemi a začal křičet: Ježiš, já jsem si zlomil nohu. Pak najednou vyskočil přišel ke kameře a povídá : To je jen taková sranda…

    https://www.facebook.com/cestmir.kopecky/posts/pfbid02GyBu2ZkxRRfyGaz7vPYX6DKyjPGuGabSxTxG9wEyGbjiXLeHgEgSnBCHSWfrG2aPl

Zanechat odpověď