Filosof Vladislav Dudák vydal knížku „medailonků slov“:
V této knize malých esejů, jakýchsi medailonků slov, nejde jen o jazyk a slova, nýbrž především o jejich význam. Zjistíme, že skryty ve slovech se mohou nacházet nečekané souvislosti. A ty nám umožňují podívat se na obvyklé věci z neobvyklého úhlu pohledu. Tomu se říká filosofie…
O zapomínání na jazyk a o nevidění slov (na úvod)
Významný německý filosof Hans Georg Gadamer (* 1900; † 2002) upozorňoval na skutečnost, že jazyk je při běžném používání neviditelný. Člověk jej totiž používá automaticky jako samozřejmý nástroj, pomocí něhož zpracovává to, oč mu ve skutečnosti jde – tedy o záležitosti tohoto světa a problémy našeho života.
Přirozeným stavem člověka je proto jakési zapomenutí na jazyk – o jazyku nepřemýšlíme, stejně tak jako nepřemýšlíme o dýchání nebo tlukotu srdce, když je všechno v pořádku. Jazyk prostě používáme pro něco jiného.
Na dýchání nebo tlukot srdce vědomě zaměříme svou pozornost teprve tehdy, když narazíme na nějaký problém čili když tyto nástroje nefungují (neslouží nám) tak, jak bychom očekávali a jak bychom si přáli. Obtížně dýchám, srdce mi divně buší. A v případě jazyka je to obdobné: začnu o něm přemýšlet až tehdy, když zjistím, že se nedokážu přesně vyjádřit, že nenacházím slov, že mi druzí nerozumějí.
Pokud vezmeme na vědomí, že je jazyk něčím více než jen naším „zvukovým ukazovátkem“ na okolní „věci“, pokud se jazyk sám stane předmětem našeho zájmu, mnoho se změní a my se rázem ocitneme v novém, fascinujícím světě. Světě plném dosud nečekaných otázek: Co lze jazykem sdělit, co lze a co nelze vypovědět? Čemu lze porozumět a do jaké míry? Jak přesné může být jazykové vyjádření? Jak odpovídají slova a struktura jazyka světu kolem nás? Co se skrývá za slovy?“
V této knize malých esejů, jakýchsi medailonků slov, nejde jen o jazyk a slova, nýbrž především o jejich význam. Zjistíme, že skryty ve slovech se mohou nacházet nečekané souvislosti. A ty nám umožňují podívat se na obvyklé věci z neobvyklého úhlu pohledu. Tomu se říká filosofie…
Nejde ale o nic „vznešeného“. Půjde nám o poučenou hru, o potěšení. Vždyť hrát si s jazykem je ten nejlepší způsob, jak jazyku – rodnému i cizímu – porozumět.
Budeme se snažit poukázat i na vážnější souvislosti a budeme se zamýšlet nad tím, jak lze jazyka zneužít. Jak lze vědomě a účelově posouvat význam slov či přímo podvrhovat významy nepatřičné.
Největším ohrožením svobodného života není terorismus, ale postupné snižování našeho citu pro rozlišení dobrého a špatného, pravdivého a falešného. Ano, svět samozřejmě není takto černobílý (naštěstí), to ale neznamená, že je beztvarý, šedý a libovolně hodnotitelný. Může se však takovým stát, pokud nám začne být lhostejná volba slov a pokud přestaneme zkoumat a prověřovat, co se za slovy skrývá. Pokud nedokážeme rozlišit, zda nám slova pomáhají pojmenovat svět a stanovit naše místo v něm, anebo zda se „skryta za slovy“ nevytváří jen virtuální realita plná „alternativních pravd“, které se neopírají o kriticky posuzovaná fakta, ale jenom o to, co za pravdu prohlásit chceme.
Takové je moje přesvědčení.
Tetřev honzlovec, půrko a roboti
Ivo Fencl: Filosof Vladislav Dudák o často nemalých maličkostech
Mach, Šebestová, Sokrates aneb Chvála dialogu
Vladislav Dudák: Že jsme národem vzdělanců? To už dnes neplatí!
Vladislav Dudák: Svět není bezpečné místo
Vladislav Dudák (nar. 1958) se považuje za „nájemného filosofa“ a nechává se podle vzoru Phila Marlowa najímat na různé „intelektuální“ práce, k nimž se cítí být kompetentní. Je autorem a spoluautorem řady publikací (učebnic, vš. skript, esejů, netradičních průvodců ap.) a dva a půl roku promlouval v Českém rozhlase 2 – Praha na téma „filosofie všedního dne“ v pořadu Myšlenkování. V současnosti učí filosofii na gymnáziu Evolution v Praze na Jižním Městě.