Dotaz:
Vážení kolegové, obracím se na Vás s velkou prosbou o radu. V nových cvičných
testech k přijímacím zkouškám na střední školy jsme s kolegyněmi narazily na větu: Cesta zpět se zdála
být méně náročná. Nejsme si zcela jisté, jakým větným členem je sloveso být v dané větě.
Paní V. H.

Odpověď ASČ:
Dotazů podobných těmto přichází do naší Poradny ASČ více, proto jej zveřejňujeme
i s naším stanoviskem:
Podstatou váhání i aprobovaných češtinářů je fakt, že bohemistické příručky nejsou
jednotné v pojetí rozsahu sponových sloves. Starší vysoce renomované publikace (V.
Šmilauer: Novočeská skladba, 1969; B. Havránek-A. Jedlička: Česká mluvnice, 1986) považují za
sponová pouze slovesa být, bývat a stát se, stávat se; tak i Základní mluvnice českého jazyka
(V. Styblík a kol, 2004), určená pro potřeby základních a středních škol. Příruční mluvnice
češtiny (kol. autorů FF MU, 2012) dokonce jako sponové sloveso uvádí pouze být. Naproti tomu
rovněž velmi uznávaná publikace Čeština – řeč a jazyk (M. Čechová a kol., 2. vyd., 2000) uvádí mezi sponovými slovesy kromě být a stát se i slovesa zůstat, zdát se a způsobové
mít.
Pozn.: Na našich stránkách jsme již psali, že za sponu se považuje i modální a fázová
obměna spony, tedy spojení jako mohl se stát, musel být, začal být (nevrlý), přestal být
(vstřícný).
Protože naše poradna je určena primárně praktikujícím češtinářům a žákům a
studentům ZŠ a SŠ, zformuluji nyní stanovisko s ohledem na potřeby výuky v těchto typech
škol:
Je na češtinářích, zda zvolí pojetí sponových sloves užší, nebo širší – oboje má oporu
v odborných příručkách. Podle mých zkušeností žáci 2. stupně ZŠ i žáci SŠ pochopí obě
možnosti, a to i v případě, že se liší přístup učitelů na SŠ od učitelů na ZŠ. Je ovšem nutné,
aby češtináři na SŠ vysvětlili a zdůvodnili, proč „seznam“ sponových sloves buď rozšířili,
nebo naopak zúžili jen na být, bývat a stát se, stávat se.
V druhém případě je ovšem třeba vyřešit rébus, jakým větným členem je ono
dotazované být náročná ve větě Cesta zpět se zdála být méně náročná. Odpověď není
jednoduchá s ohledem na to, že patrně z důvodu wellbeingu žáků se v dnešní době prakticky
zrušil doplněk jakožto větný člen. Už se prostě neuznává, neučí a nedejbože, aby se objevil
v maturitním, natožpak přijímačkovém didaktickém testu.
Podle mého názoru nelze interpretovat výraz být náročná jako příslovečné určení –
protože PU čeho? Způsobu? To jistě ne. Situaci komplikuje fakt, že od sebe nelze odtrhnout
být a náročná. Pokud tedy doplněk, pak jen náročná: dvojí závislost, a to cesta – (být) náročná,
zdála se – (být) náročná. (Zde mně – na rozdíl od doc. Adama, viz níže – nepřipadá konstrukce se
slovesem být nečeská.)
A přidám ještě jeden malý rébus: Jak určit podmětové spojení být nemocný ve větách jako Být nemocný je velmi nepříjemné – jako sponový podmět?

Vzhledem ke složitosti problematiky jsme požádali o názor poradce naší asociace, bohemistu
doc. Roberta Adama. (Reagoval i na odpověď ASČ.) Jeho stanovisko zde tlumočíme:

1. Určovat větněčlenskou platnost infinitivu být v dané větě není úkol vhodný pro
   9. třídu, a už vůbec ne pro přijímací testy: v těch cermatovských by se na sto procent nemohl
   objevit.
2. Být nemocný v závěru odpovědi J. Kostečky je podmět verbonominální. Verbonominální bývají
   běžně také přívlastky, někdy i předměty nebo doplňky. Řeší se v příručce Gramatické
   rozbory češtiny (R. Adam a kol., Karolinum, Praha 2018, str. 103). Větný člen náročná ve větě bez být (cesta se zdála náročná) je skutečně doplněk.
3. Věta bez být je normální, v češtině základní konstrukce. Konstrukce s být je podle
   mého názoru syntaktický germanismus nebo anglicismus a není záhodno ji propagovat.
4. Zdá se mi užitečné rozlišovat slovesa sponová bez vlastního lexikálního významu, pouhé nositele kategorií: být, bývat, stát se, stávat se, mít od sloves modálních a
   fázových. Množinu ani jedněch bych nerozšiřoval. Být náročná bych tedy určil jako doplněk
   s podotknutím, že být je tu zbytečné, ba nečeské.
   Tolik doc. Robert Adam.

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.