Pod tímto názvem publikoval Mirek Čepický rozhovor s mužem, který provozuje antikvariát poněkud netradičně. V úvodu píše:

Na nic nesahejte. Řekněte mi, co chcete, já vám to najdu,“ říká pan Jiří Novák, když vcházím do jeho antikvariátu v pražských Holešovicích. Je to úplně jiný svět. Abych se k majiteli dostal, musel jsem projít uzoučkou uličkou mezi knihami, které jsou vyskládané až do stropu. Chtěl jsem pro dceru Robinsona Crusoa od Daniela Defoa. Toho měl za minutu v ruce a dal mi ještě na vybranou mezi původním a převyprávěným příběhem, který je pro děti čtivější. V jedné velké místnosti má kolem sto tisíc knih a o každé ví, kde ji najde. Zákazníci říkají, že to u něj je jako v pravěku, ale skvěle to funguje. Má fotografickou paměť. Knížky miluje a prodělává na nich. Aby mohl antikvariát provozovat a měl ho z čeho dotovat, chodí na dvanáctihodinové směny dělat vrátného. Hned po noční nemíří domů, ale jde otevřít svůj obchod. Je to jeho splněný sen z dětství a z dob, kdy pracoval jako policista. Když ho chci vyfotit, řekne, že klidně, ale ať nečekám, že se bude tvářit nějak jinak, než se tváří normálně. Ale povídá si rád, nejradši o knížkách. Když jsem od něj odcházel, měl jsem pocit, že jsem v pár minutách přečetl hodně zajímavý román. Tak ať vás to taky baví a kdybyste šli někdy kolem jeho antikvariátu, skočte tam. Takovou atmosféru a nadšence do knížek jinde najdete těžko.

Rozhovor ZDE

Rozhovor s knihkupcem V. Šebkem

Kategorie: Čtenářství

3 komentáře.

  1. Josef Soukal napsal:

    „Každý antikvář musí neustále odmítat spisy Jiráska nebo Třebízského, které jako jediné z knihovny po babičce dobří lidé nevyhodili spolu s ostatními knihami. Někdy trefně mířený dotaz: “V těch bednách u dveří máte co?” pomůže zachránit knihy, které “by vás nezajímaly, to půjde do sběru”. Často ty nejvzácnější kusy bývají právě v těchto vytříděných hromadách.“

    „Jako u čehokoli jiného cenu určuje trh. Reflektuje hlavně vzácnost a poptávku. Někdy i dobrá kniha může být prakticky neprodejná, protože ji v minulosti někdo vychrlil v obřím nákladu, jindy je situace přesně opačná. Máme k dispozici rozsáhlou databázi cen knih a máme tak docela dobrý přehled o tom, jak se vyvíjela cena u titulů, které aktuálně nikdo nenabízí. Pokud se kniha několik let neobjevila vůbec nikde, může být cena opravdu vysoká, ale záleží na tom, kolik se následně najde zájemců.“
    https://www.lidovky.cz/lide/nejvzacnejsi-kusy-nalezame-v-hromadach-miricich-do-sberu-rika-antikvar.A200210_142425_ln-bydleni_ape?

  2. Josef Soukal napsal:

    Nerad, ale v zájmu objektivity sem kopíruji jeden FB komentář (který má v diskusi vícero souhlasných reakcí):

    Málokdo vypadá na dálku sympatičtějc, než pán, kterej 30 let neměl dovolenou, aby si moh dělat antikvariát. Tadyhle u pana Nováka jsem byl v Holešovicích dvakrát. Poprvý jsem mu uviděl ve výloze Andersenovy pohádky a chtěl jsem je koupit dětem. Přijdu dovnitř a říkám: „Dobrý den, vy máte ve výloze Andersenovy pohádky. Ty bych potřeboval pro děti.“
    – „Tak já vám je vytáhnu.“
    – „Moc děkuju. Ještě si prohlídnu támhle antickou knihovnu, jestli mi něco nechybí, jo?“
    – „Prohlídněte, ale na nic nesahejte. Když budete něco chtít, já vám to sundám.“
    (…dvacet minut prohlížení)
    – „Tak já bych zkusil ještě toho Suetonia, toho nemám… a ty pohádky.“
    – „No vona si je vzala támhle slečna. Přišla, viděla je na pultu a že je vždycky chtěla…“
    – „Ale já je měl u vás odložený…“
    Rok mi pak trvalo, než jsem ho vzal na milost. Ale nakonec mě sympatie na dálku přemohla a jednoho krásnýho jarního odpoledne jsem zase vešel dovnitř. Na tři kroky:
    – „Co chcete?“
    – „Dobrý den, já se přišel podívat na knížky.“
    – „Tady se na nic nekouká. Prostě mi řeknete, co chcete, a já vám to najdu.“
    – „Aha. Tak nic.“
    Tím chci jenom říct, že některý lidi jsou milý hlavně při čtení na Wavu. A že antikvariát, kterej neni na internetu, je super koncept, ale představuju si ho právě jako místo, kde můžu nadšeně objevovat neznámý knížky. Když potřebuju najít něco konkrétního, tak nepotřebuju pana Nováka, přestože má fotografickou paměť, protože Google je prostě lepší. No a nakonec: pokud se chcete nechat zavalit knížkama a umřít, tak si k tomu nemusíte otvírat obchod. Lezou do něj lidi a zbytečně vám to kazej.

Zanechat odpověď