Český jazyk a literatura

Pracovní list

 

Joseph Heller

Hlava 22

 

Výňatek

Umělecký text

Začali se jí dvořit manželé jejích nejlepších přítelkyň. Paní Daneekovou samozřejmě nemohlo netěšit, jaký vzaly věci obrat, a dala si udělat přeliv. Její fantastické bohatství se neustále hromadilo a denně si musila naléhavě připomínat, že všechny ty statisíce dolarů, kterými nyní disponovala, jí nejsou k ničemu, když se o to bohatství nemůže podělit se svým chotěm. Žasla nad tím, kolik různých organizací projevuje tak vřelý zájem o důstojný pohřeb doktora Daneeky. A ten zatím prožíval na Pianose hotové peklo, jak se snažil udržet mezi živými, a zoufale hledal odpověď na otázku, proč mu jeho žena neodepsala na jeho list.

Mužové, kteří sprostě proklínali jeho památku za to, že jeho smrt poskytla plukovníku Cathcartovi záminku ke zvýšení počtu povinných bojových letů, ho bez milosti vyobcovali z perutě. Záznamy svědčící o jeho smrti se množily jako houby po dešti, navzájem se potvrzovaly a dosvědčovaly ji mimo vší pochybu. Přestal dostávat plat a příděl potravin a jeho život závisel na dobročinnosti seržanta Towsera a Mila, kteří ovšem oba dobře věděli, že je mrtev. Plukovník Cathcart ho zásadně odmítal přijmout a Podplukovník Korn se dal prostřednictvím majora Danbyho slyšet, že jestli se mu doktor Daneeka někdy objeví na velitelství skupiny, dá ho na místě zpopelnit. Major Danby prozradil, že na skupině nemůžou lékaře perutí už dávno ani cítit, což zavinil doktor Stubbs, ten lajdácký doktor od Dunbarovy perutě s čupřinatou hlavou a velkým podbradkem, co tam naschvál provokativně rozséval sémě vzpoury, protože na příslušných formulářích doporučoval zprostit letové povin­nosti všechny muže, kteří měli za sebou šedesát bojových letů, a rozkacené velitelství skupiny muselo všechny ty nesmyslné návrhy zamítat a vracet je s příkazy, které zmateným pilotům, navigátorům, bombometníkům a střelcům ukládaly nové bojové úkoly. Morálka tam rychle upadala a na Dunbara musel být dokonce uvalen dozor. Na skupině byli rádi, že doktor Daneeka zařval (…)

Pomoc hledal jedině u své ženy. Napsal jí srdcervoucí psaní, v němž ji prosil, aby jeho tragický případ předložila k přešetření ministerstvu války a zapřísahal ji, aby se ihned spojila s velitelem jeho skupiny plukovníkem Cathcartem a přesvědčila ho, bez ohledu na to, co se o něm dosud dozvěděla, že je to skutečně on, její manžel, doktor Daneeka, kdo u ní hledá spásu, a ne nebožtík Daneeka či nějaký podvodník. Hloubka zoufalství, vtělená do oné téměř nečitelné prosby, paní Daneekovou ohromila. Zmocnily se jí výčitky svědomí a byla v pokušení udělat, co na ní žádal, ale hned další dopis, který toho dne otevřela, jí posílal právě plukovník Cathcart, velitel skupiny jejího muže, a začínal takto:

Vážená — vážený — vážení paní — pane — slečno — přátelé Daneeková, slova nemohou vyjádřit hluboký osobní zármutek, který ve mně vyvolala zpráva o tom, že váš manžel — syn — otec — bratr zahynul — byl zraněn v boji — je pohřešován.

Paní Daneeková se s dětmi odstěhovala do Lansingu ve státě Michigan a nikomu neoznámila svou novou adresu.

 

Struktura ústní zkoušky

1. charakteristika uměleckého textu (s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla a s orientačním zasazením do literárněhistorického kontextu)

– vřadit výňatek do dějového kontextu díla

– charakterizovat jednání postav

– charakterizovat vypravěče

– charakterizovat jazykové prostředky jazykové prostředky

– charakterizovat dílo žánrově

– vřadit dílo do kontextu světové literatury (autorského, žánrového, tematického)

 

 

Výňatek

Neumělecký text

Osobnosti rodičů sehrávají klíčovou roli při utváření identity jejich dětí. Vzhledem ke skutečnosti, že v životě mnoha dnešních dětí chybějí „zúčastnění“ otcové, více se hovoří o ohrožených chlapcích. Pro ně údajně nedostatek mužských vzorů představuje mnohem zásadnější nebezpečí než pro dívky. Pokud chlapci během svého dětství a dospívání nemají kvalitní a inspirativní mužský vzor k dispozici, mívají problémy s vlastní identifikací a v budoucnu i s nalezením pevného místa ve funkčním heterosexuálním vztahu.

Dnešní děti vyrůstají ve feminizovaném světě. Po rozvodech jsou většinou svěřovány do péče matek a také v jeslích, ve školkách či na prvních stupních základních škol pracují a učí hlavně ženy. Způsob soužití i řešení problémů tak probíhají převážně podle ženského způsobu vnímání. Ovzduší rodin i škol je naplněno ženskými doménami, k nimž patří úsilí o vztahové porozumění, potřeba o všem hovořit a snaha co nejméně riskovat. Mužské domény jako potřeba zdravé rivality, orientace na fakta, touha po uplatnění odvahy či (pokud možno aspoň trochu riskantní) zacházení s fyzickou silou zůstávají až příliš často nenaplněny. […]

 

2. charakteristika neuměleckého textu

– stručně interpretovat obsah výňatku

– charakterizovat jazykové prostředky

– určit slohový postup a útvar, funkční styl, funkci textu

 

Autorem pracovního listu je Josef Soukal.

2 komentářů.

  1. Josef Soukal napsal:

    Přemýšlivá studentská hlava o Hlavě XXII:

    Z tématu války mne zaujala Hlava XXII, jakožto absurdní, přesto jakýmsi způsobem realistické vyobrazení války potažmo zákonů obecně. Zajímavé mi však přijde, že Heller sám tvrdil, že válka byla jeho záchrana, když nevěděl, co se životem. Na jednu stranu líčí zákony války jako cosi nelidského, v knize se snaží Yossarian utéct z armády, ale Heller sám popisuje válku jako záchranu a armádu jako svůj útěk od zmatení z běžného života. Možná proto je Hlava XXII absurdní – samy Hellerovy motivy byly absurdní a válka mu nedávala smysl, přestože mu dala jakousi životní cestu, jak sám tvrdí.

    Našel jsem tento Hellerův citát/úryvek z jeho povídek:

    „Člověk se protloukal, jak nejlíp uměl, až si jednoho dne uvědomil, že marní čas a vlastně nic nedělá. Na světě bylo tolik věcí, které chtěl uskutečnit, tolik toho ještě chtěl, a přitom si najednou naprosto jasně uvědomil, že nic z toho nedělá a ani nikdy dělat nebude, a tak o tom začal horečne přemýšlet, až ucítil, jak se v něm vzdouvá vlna zmatku. Pochopil, jak ohromný je okolní svět, a zároveň si uvědomil, že je sám tak omezený, že všechno, co se mu naskýtá, nestihne poznat a využít, a najednou nabyl dojmu, že musí honem něco podniknout, než bude pozdě.“

    Řekl bych, že právě tento citát dobře ilustruje Hellerův rozpor – hledání sama sebe tam, kde není dobré hledat, s vědomím, že nejspíš nenajde nic dobrého, zároveň ale zoufalá potřeba a tlak překotně poznávat, což nikam nevedlo. Válka mu tak poskytla jakýsi směr, mohl díky válce napsat Hlavu XXII a další díla s podobnou tématikou. Ovšem na druhou stranu, válka mu poskytla vysvobození z životního zmatku pouze částečné a rozhodně způsobila i mnoho špatného. Obecně bych řekl, že právě vnitřní rozkoly Josepha Hellera dělají z Hlavy XXII tak jedinečné dílo – dokázal spojit válku se svojí osobou a najít jistou individualitu v nelidském prostředí, což je samo o sobě absurdní.

    • Josef Soukal napsal:

      A jiný pohled, od spolužáka:

      Hlava XXII, mnohými považovaná za nejlepší dílo se mi příčí. Nechápu. Nesouhlasím. Nenacházím. Nerozumím. Považovat ji za deziluzi je podle mě zcestné, pokrytecké. Místo zobrazení reality, kruté, neúprosné, ale i (určitě se mnou budou mnozí nesouhlasit) spravedlivé (nemyslete si, že bych tím mínil, že snad neexistuje nespravedlnost), zavádí vlastní iluzi, ano, absurdní, směšnou a nesmyslnou. Pravdu, jestli nějaká existuje bych hledal v denících, memoárech, pamětech a zprávách. Ne v jednom, ne ve dvou, ne ve stu ani v tisíci. Válka poznamenala milióny lidí a každý jeden z nich by mohl vyprávět svůj příběh. Ano, byli mezi nimi zbězi, byli mezi nimi idioti, byli mezi nimi zločinci, byli mezi nimi padlí. Ale zároveň mezi nimi byli přeživší, géniové a skuteční hrdinové.
      Cituji Dicka Winterse: „Válka v lidech odkrývá to nejlepší a to nejhorší. Války nedělají velké muže, ale odhalují v nich jejich velikost. Válka přijde romantická jen těm, kteří nikdy nezaslechli bitevní vřavu. Pro nás, co jsme sloužili v Easy company a i pro ostaní muže a ženy, co sloužili na jiných frontách platí, že jsme se vrátili jako lepší lidé díky tomu, že jsme byli v boji, a většina z nás by šla znovu, bylo by toho třeba. Ale každý z nás doufal, že jestli jsme se z toho něco naučili, tak to bylo, že válka je neskutečná, a upřímě jsme doufali, že už se nikdy nezopakuje.“ (přeloženo mojí maličkostí)
      Myslím si, že v těchto slovech se nachází alespoň část té pravdy.

Zanechat odpověď na Josef Soukal