DOTAZ:
Narazili jsme u výkladu učiva pro 5. třídu ZŠ na zadání Uveďte protiklad příslovce „tehdy“. U příslovcí času si nejsme jisti, podle jakého klíče je správné protiklady hledat: zda jde o vztah minulost – přítomnost, nebo minulost – budoucnost. Tj. zda antonymem ke slovu tehdy je teď, případně analogicky v budoucnosti zda ke slovu předtím je antonymem výraz teď, nebo potom.
Paní A. J.

ODPOVĚĎ ASČ:
V prvé řadě je třeba konstatovat, že jakkoli ve všech příručkách naprosto převládají příklady na antonyma u jmen a sloves, připouští se zároveň antonymie i u příslovcí, v některých příručkách též u předložek (nad x pod aj., viz níže).

Za normálních okolností se neopíráme při odpovědích do naší poradny (která je primárně zaměřena na školy a širokou veřejnost) o vysoce teoretické příručky. Zde však z nedostatku jiných zdrojů, které by se jasně a konkrétně vyjádřily k dotazovanému jevu, budu citovat vysoce teoretický Nový encyklopedický slovník češtiny: „Jako zvláštní typ antonymie bývá vyčleňována ještě antonymie vektorová (…), pro niž platí, že jeden člen opozitní dvojice popírá pouze část významu členu druhého, a to tím, že vyjadřuje protichůdný směr (vlézt ‒ vylézt, slepit ‒ rozlepit, zmizet ‒ objevit se; do ‒ z, k ‒ od).

Pro nás je zde důležité ono „popírá pouze část významu členu druhého“. To je podle mého názoru i případ příslovcí tehdy, resp. předtím. Vykládám si poučení v NESČ tak, že za antonyma slova tehdy lze považovat jak teď (nyní), tak potom (v budoucnu) ; za antonyma slova předtím lze považovat jak teď (nyní), tak potom. Uvedená antonyma totiž skutečně popírají pouze část významu slov výchozích, byť se nejedná o „protichůdný směr“. Princip je však po mém soudu velmi podobný.
Obdobný případ by byl např. u příslovce tiše: je antonymem příslovcí polohlasně i nahlas a naopak. (Zde vstupuje do hry navíc intenzita opozitnosti, což u dotazovaných slov není.)
Ještě jiný příklad, čerpaný z odborných příruček: Je antonymem podstatného jména lid slovo vláda, měšťanstvo, nebo šlechta? Nebo všechna tři tato substantiva? A lze v tomto a podobných případech o antonymii vůbec uvažovat?

Jak vidno, problematika je složitější, než se zdá; to je ovšem pro přirozený, neumělý jazyk typické. Ve škole (a pro školu základní to platí dvojnásob) lze tedy – opakuji – bez obav připustit vícerou naznačenou možnost.

Zároveň již poněkolikáté apeluji na tvůrce vzdělávacích programů a učebnic i na češtináře, aby podobné „špeky“ nezařazovali do výuky ZŠ (natož na 1. stupni), SOŠ a SOU; na gymnáziu pak jen jako námět k hlubšímu zamyšlení nad jazykem, nikoli jako součást klasifikovaně prověřovaného učiva.

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ

4 komentářů.

  1. Igor Seykora napsal:

    Tvrzení, že za antonymum slova „tehdy“ lze považovat „potom“ (v budoucnu) je chybné, protože antonymem je ve skutečnosti slovo „jednou“ nebo fráze „jednoho dne“.
    Technická poznámka: Tato debata by byla smysluplnější, pokud bychom hledali antonymum ke slovu „tehdy“ ve zcela konkrétní větě. Různé věty si totiž mohou vynucovat různá antonyma.

    • Jiří Kostečka napsal:

      Ad pan Seykora: Zcela souhlasím s tím, že v řadě případů rozhoduje o antonymii nebo synonymii kontext. Srov. „Tehdy mu to mohlo procházet, jednou ale na takové lži doplatí.“
      Ovšem může existovat i tento protiklad: „Tehdy se Karel mýlil. Potom ale své tvrzení opravil.“

  2. Štěpán J. napsal:

    Souhlasím s panem Kostečkou, že dávat dětem úlohy, které nemají jednoznačné řešení, je rizikové – a to zejména kvůli případům, kdy dítě či jeho rodič mohou být chytřejší či vzdělanější než učitel, čímž je zaděláno na konflikt. Dobrý učitel by měl umět i takové úlohy využít.

    Myslím, že už v té době, kdy se děti začínají učit o antonymech, by se jim jedním dechem mělo přiměřeným způsobem naznačit, že jsou různé druhy opaků: přinejmenším polární a komplementární („množství větší než malé“), pak reverzní (vektorová), konverzní (vztahová), kontextová (paralelní, případová) aj.

    Ke slovu „tehdy“ mě jako první antonymum napadlo „jindy“ ve smyslu „jindy než tehdy“ – to je komplementární opak. „Dnes“ bych hodnotil jako antonymum subjektivně kontextové (tak jako Čech byl v době obrození opakem Němce). Polárním antonymem na časové ose centrované dneškem by mohlo být něco jako „jednou“ ve smyslu „někdy v budoucnu“.

    Není třeba zatěžovat jedenáctileté děti spoustou latinských termínů, ale mohly by na názorných příkladech pochopit, že opak není vždy jen jeden. A že ty „druhy opaků“ je praktické a užitečné rozlišovat. Zde se lingvistika stýká s filosofií i s výrokovou logikou a množinovou teorií.

    • Jiří Kostečka napsal:

      Děkuji za doplnění. Ano, naprosto souhlasím, že antonymem k „tehdy“ je i „jindy“. A rovněž se ztotožňuji s názorem, že dětem by se mělo dostat přiměřeného poučení, že antonymie se neomezuje jen na protiklady typu „silný-slabý“, „starý-mladý“, „vysoký-nízký“.
      Rozlišení, které uvádí J. Štěpán, podává i v článku citovaný Nový encyklopedický slovník češtiny. Terminologie je zde ovšem pro potřeby školské češtiny nepřiměřeně náročná. A to patřím mezi učitele, kteří nekritizují zavedení pojmů jako substantivum, adverbium, ba i – v literatuře – epizeuxis.

Zanechat odpověď na Jiří Kostečka