Dotaz:

Prosím o odpověď na následující jazykové dotazy:
1. Existuje jazykolam „Máš myš, myš máš a máš myš maš. Nejsem si jistá, jak se  píše slovo „myšmaš – mišmaš“, další varianta je zvlášť nebo dohromady.
2. Další problém – psaní “ z minula“ nebo „zminula“ /např. znám ho z minula/, jedná se o přísl. spřežku psanou dohromady nebo předložku a podstatné jméno?

Děkuji předem za odpovědi.
S pozdravem
Paní J. K.

Odpověď ASČ:

1. Ad myšmaš/mišmaš

V tomto slově se píše ve shodě s němčinou, z níž bylo přejato, měkké „i“ (něm. Mischmasch, odvozeno od mischen, mísit).
Píšeme ho dohromady, tedy mišmaš.
Podobně se z němčiny dostala do naší mateřštiny slova jako cikcak, (na) cimprcampr.

2. Ad z minula/zminula

Jde o problematiku pravopisu tzv. příslovečných spřežek.

Příslovečné spřežky jsou nejčastěji spojení předložky s podstatným jménem, zájmenem, číslovkou a příslovcem.
Skutečné spřežky se píší vždy dohromady (zprava, koneckonců, navždy, vtom /se strhl vítr/). Někdy ovšem kolísá pojetí toho, co ještě spřežka není, co už ano a co lze chápat obojím způsobem: srov. ze široka i zeširoka – oboje má stejný význam.

V případě nejistoty nahlédneme do Pravidel českého pravopisu. Internetová příručka ÚJČ (http://prirucka.ujc.cas.cz) k tomu na přesné adrese http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=130&dotaz=sp%C5%99e%C5%BEky praví: „Zda jde o spřežku, si můžeme u mnoha výrazů ověřit ve Slovníku spisovné češtiny nebo v Pravidlech českého pravopisu. Pokud hledaný výraz nenalezneme ani v jedné příručce, jde většinou o dvě samostatná slova, a proto je píšeme zvlášť.“

Tak je tomu i v našem případě: ani ve školním, ani v akdemickém vydání Pravidel českého pravopisu se možnost *zminula neuvádí. Píšeme tedy jen z minula.

Dodatek:
Pozor je třeba dávat v případech, kdy druhá část spřežky může existovat jako samostatné slovo – pak se zamyslíme, zda každý z obou možných způsobů psaní nemá jiný význam: srov. Ve slovech původem českých netvoří seskupení „au“ zpravidla dvojhlásku. – Výjimku z pravidla tvoří citoslovce jako „au, auvajs“. Podobně lišíme bezpochyby bez pochyby, vcelku – v celku, beztoho – bez toho, vtom /se strhl vítr/ – v tom /případě se nedá nic dělat/. I zde je však čeština snad až příliš rozmanitá: spojení po ruce se dosud píše pouze zvlášť, a to jak ve významu spřežkovém, tak nespřežkovém: Slovník mám vždy po ruce; Po ruce soupeřova obránce v pokutovém území následovala penalta.

Celkově vývoj směřuje spíše k psaní spřežkovému, tedy k pojetí jednoslovnému. Osobně bych nic neměl proti psaní Slovník mám vždy poruce, avšak držíme se samozřejmě normativních příruček.

Jiří Kostečka

Zdvořilé  P. S.:
Dovolujeme si upozornit, že dotazy, jako je ten na spřežky, lze řešit krátkým nahlédnutím do Pravidel českého pravopisu nebo internetové příručky Ústavu pro jazyk český AV ČR http://prirucka.ujc.cas.cz.

Prosíme proto potenciální tazatele, aby se nejprve pokusili nalézt odpověď na svůj dotaz v těchto běžně dostupných odborných textech. Naše poradna je zaměřena na řešení jazykových a literárních problémů spojeným především s výukou předmětu český jazyk a literatura na školách. Sloužíme i širší veřejnosti nepedagogické, ale předpokládáme, že se na nás budete obracet s dotazy, které postihují takové jevy, jejichž vysvětlení běžný uživatel nemůže sám operativně vyhledat – např. onen mišmaš.

Zanechat odpověď