Dotaz:
Mohu se zeptat na spojku neboť? Velmi nerad ji ve výuce zmiňuji, protože mi přijde, že dnes už není žádný rozdíl mezi ní a spojkou protože. Přitom mluvnice uvádějí spojku protože jako podřadicí a neboť jako souřadicí, na rozpor ale neupozorňují. Žáci rozdíl nevnímají a přiznám se, že já také ne. Byl mezi nimi v minulosti větší rozdíl? Abych to mohl alespoň vysvětlit historickými důvody. Děkuji Vám.
Pan M. M.

Odpověď ASČ:
Se spojkou neboť jsou skutečně potíže. Nejeden bohemista si povšiml téhož, na co upozorňuje i tazatel: že totiž tato spojka je významově naprosto ekvivalentní spojce protože. Stylově je vyšší, ale zde zase můžeme argumentovat stylově rovněž vyššími podřadicími spojkami jelikož, poněvadž. Existuje bohatá odborná literatura na toto téma; vizme např. ZDE.

Prvním důvodem, proč se spojka neboť tradičně řadí mezi spojky souřadicí, spočívá v jejím historickém původu: je spojením ne- + bo- + -ti.
Druhým – a po mém soudu velmi zásadním – argumentem je skutečnost, že v souvětích se spojkou neboť nelze zaměnit pořadí vět tak, jak to je možné v souvětích se spojkami protože, jelikož, poněvadž – srovnejme: Protože pršelo, vrátili se urychleně do chaty. x Nelze: *Neboť pršelo, vrátili se urychleně do chaty. Jiný příklad: Protože se mi šaty nelíbí, nekoupím si je. x Nelze: *Neboť se mi šaty nelíbí, nekoupím si je.
To, že nelze zaměnit pořadí vět, je typické právě pro souvětí se spojkami souřadicími. Uveďme ještě příklad s jinou spojkou souřadicí: nelze česky říct (na začátku celého textu) *Ale pro silný déšť váhali, chtěli vyrazit na výlet; lze jen Chtěli vyrazit na výlet, ale pro silný déšť váhali.

Etymologie je zde značně složitá a pro školské potřeby okrajová. Jen stručně: původně spojka neboť neměla důvodový význam (podrobně vše rozebírá například Machkův Etymologický slovník jazyka českého).

Ve výuce na ZŠ a SŠ bych se držel nadále pojetí normativních příruček. Slovník spisovné češtiny označuje spojku neboť nadále jako souřadicí. Jde totiž o to, že pokud zpochybníme Slovník spisovné češtiny, Internetovou jazykovou příručku či Pravidla českého pravopisu v jednom jevu, riskujeme nejistotu i v jiných jevech a v konečném důsledku rozpad popisu mluvnického a pravopisného systému češtiny pro školské potřeby.

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ