Dotaz:

Dobrý den,
ptám se na správnou výslovnost podstatných jmen českých, kde se píše „i“, např. Botič, divizna, tis, niva…, kde mnoho lidí tato slova vyslovuje tvrdě, tedy Botyč, dyvizna, tys, nyva (dokonce i v televizi).
Děkuji za odpověď.
Paní M. Z.

Odpověď ASČ:

Ve slovech domácích (tít – týt, skřeti – skřety, oni – ony, vody – vodí) se výslovnost souhlásek ve slabikách di/dí, ti/tí, ni/nídy/dý, ty/tý, ny/ný odráží v psaní těchto slabik: Je-li výslovnost měkká [ď, ť, ň], píšeme měkké i; je-li tvrdá [d, t, n], píšeme ypsilon. Podobně se chovají plně zdomácnělá slova přejatá, např. tygr, nimrod.
V nezdomácnělých slovech přejatých respektujeme pravopisné i výslovnostní poměry ve zdrojovém jazyce. Výslovnost slabik psaných di, ti, ni je tu zpravidla tvrdá (např. diktát, investice, mánie), a tvrdě je tedy vyslovujeme i v českém mluveném textu. U některých slov je však možná výslovnost obojí. Jde např. o slova začínající v písmu slabikou psanou di, jako slovo divan, které je orientálního původu, či slovo dikobraz, přejaté v době národního obrození z ruštiny (pojmenování tu vzniklo ze slova dikij, tj. divoký).

Nejistota uživatelů naší mateřštiny u daného jevu je zcela pochopitelná: dotazovaná slova totiž nepatří v dnešní češtině k běžně užívaným (niva), popřípadě se jedná o součást odborných názvů (divizna, tis) nebo o místní pojmenování (Botič). Proto nejsou pociťována jako původem česká – není tedy divu, že je někteří mluvčí vyslovují tvrdě. Tvrdá výslovnost je však v případě dotazovaných slov nespisovná.

Dodejme, že Slovník spisovné češtiny výslovnost u přejatých slov psaných s di, ti, ni označuje (např. diagnóza, tiráda, nimbus [dyagnóza, tyráda, nymbus]), ale u problematických slov domácích, včetně zde dotazovaných, nikoli. Již opravdu zarážející je skutečnost, že se tímto jevem vůbec nezabývá příručka Česká výslovnostní norma (J. Hůrková, Scientia, 1995), která navíc obsahuje odborné chyby a není spolehlivá. Souhlasíme tak s tazatelkou, že by bylo vhodné tento jev jasně upravit a kodifikovat.

Závěr:

Slova Botič, divizna, tis, niva se ortoepicky (tj. podle pravidel spisovné výslovnosti) vyslovují měkce, tedy [boťič, ďivizna,  ťis, ňiva].

Ivana Pavlišová, Jiří  Kostečka

3 komentáře.

  1. Brat napsal:

    S tímto postojem normodárného ústavu pro jazyk se za chvíli bude tolerovat leccos, co neznalá či líná veřejnost komolí. Vyslovovaná slova „dyvyzna“ a „dykobraz“ mne šokovala. Přece nelze nechat prznit jazyk na základě neznalosti, kterou možná i pěstují nekvalifikovaní učitelé češtiny?! Aby na Vás, normodárci, někdo neseslal za trest „išias“.

  2. Amálie Hrušková napsal:

    jaké slovo se vyslovuje jinak než se píšeš?
    (a)modrooká
    (b)stužka
    (c)hladký
    (d)leckdo

    ve kterém z následujících slov je dvojhláska?
    (a)poukaz
    (b)náušnice
    (c)neulekne
    (d)smeknou

    • Pavel Jetušek napsal:

      Ačkoliv je gramatika Vaší otázky prapodivná, rád odpovím.

      Ad 1: VŠECHNA (tedy alespoň v mém případě i (a) s rázem), byť to jasně vyplývá z pravidel:

      (a) [modroʔoká]
      (b) [stuška]
      (c) [hlatkí]
      (d) [ledzgdo]

      Ad 2: Především (d), byť mnozí ji jistě spatří i v (a), nepociťují-li ve slově morfologický šev (zřejmě kvůli sémantickému posunu od „ukázat“).

Zanechat odpověď