Dotaz
Obracím se na Vás s prosbou o radu. Nemohu se dopátrat odpovědi na otázku, jaký slovní druh je slovo přece, a to konkrétně v této větě: Příběh hobita Bilbo Pytlíka vypráví o tom, jak se jeden z Pytlíků do dobrodružství přece jen zapletl a zjistil, že dělá a říká věci naprosto neočekávané.
Pravidla českého pravopisu praví, že přece je spojka nebo částice. Internetová jazyková příručka ÚJČ mne odkázala na dva slovníky; jeden uvádí částice, druhý příslovce.
Paní H. P.

Odpověď ASČ
Nedivím se tazatelčiným rozpakům. Problematika částic a konkurenčních slovních druhů je velmi komplikovaná.

Nicméně zde bych vyšel z jednoduchého předpokladu, že spojka musí něco spojovat, a to v dotazované větě není. Spojení přece jen zde zdůrazňuje rozpor s očekáváním, spojený s oním zapletl se (očekávání bylo, že se nezaplete). To odpovídá pojetí částice.

Podám ale širší výklad:
Slovník spisovné češtiny uvádí u výrazu přece pouze platnost spojky nebo částice. Existují však věty jako A přišla přec(e)!, kde může stát toto slovo samostatně a má podle mého názoru charakter příslovce s významem „/přišla/ navzdory očekávání“. Utvrzuje mě v tom i uvedený Slovník spisovné češtiny, jenž konstatuje tutéž slovnědruhovou platnost (tj. příslovce) právě u synonymního navzdory u příkladu Udělal to rodičům navzdory.
Ve větě Ale Jana přece přišla, jak slíbila! se význam mění a výraz přece má funkci částice (s významem „vždyť /přišla/“).

Zjistil jsem dále, že starší Slovník spisovného jazyka českého uvádí u přece pouze platnost příslovce a citoslovce. Pokud jde o citoslovce, vysvětlení je jednoduché: starší příručky zařazovaly slova, jež dnes považujeme za částice, jen mezi příslovce nebo citoslovce. Příklady na citoslovce v SSJČ odpovídají dnešnímu pojetí částic, např. Neplač přece!
Kromě argumentu uvedeného v úvodu bych se opřel o SSJČ i v tom ohledu, že uvádí ve výkladu funkcí tohoto slova následující: „2. (zprav. ve spoj. s jen, jenom) zdůrazňuje platnost tvrzení, o kt. by se mohlo pochybovat n. kt. odporuje očekávání: je p. jen hodný; p. jen to je pravda; to snad p. ne; mužský je přec jen divný tvor (Ner.)“. Jak toto pojetí, tak uvedené příklady přesně odpovídají dnešní definici částic vytýkavě zdůrazňovacích (Akademická Mluvnice češtiny, 2. díl). Poslední příklad je navíc tomu našemu zjevně analogický.

Nový encyklopedický slovník češtiny je vysoce odbornou publikací, ale jisté vodítko zde poskytuje i pro školské výklady. Uvádí příklad Tohle jsem ti přece už stokrát říkala a interpretuje zde přece jako částici apelovou, vyjadřující námitku či výtku. Jsem toho názoru, že i tento příklad je s naším do jisté míry analogický.

Pozn. pro učitele: Užitečné výklady o částicích a modalitě podává publikace M. Čechové a kol. Čeština – řeč a jazyk.

Vrátím se ještě ke Slovníku spisovné češtiny. Uvádí tento příklad věty se spojovacím výrazem a přece: Umí to, a přece se zmýlil. Zde je možná substituce spojovacím výrazem a přesto; oba tyto výrazy spojují (spojují!) dvě věty: jde o složené spojky souřadicí odporovací. To je tedy jiný případ než zde dotazovaný.

Závěr
V dotazované větě výraz přece jen nespojuje ani větné členy, ani věty, a navíc zdůrazňuje význam výrazu jiného. Jde o částici.

Na úrovni ZŠ a SŠ rozhodně nebudeme řešit, o který druh částice se jedná. Žáci by měli v prvé řadě pochopit, že částice vyjadřují hlavně tyto významy:
– modalitu (přání: ať, kéž, nechť, aby /tě husa kopla!/; postoje: bohudík; různou míru jistoty: asi, zřejmě, patrně…);
– souhlas či nesouhlas (ano, jo, ba, ne, nikoli);
– citové pohnutí, překvapení, důrazný příkaz apod. (To přece není pravda!; To je ale nesmysl!; Vždyť jsem to říkal!; Ani se nehni!);
– zdůraznění určitého výrazu (Ani premiant třídy příklad nevyřešil; Přišel i Karel).

Dodám ještě, že jako z jiného světa na mne zapůsobila informace tazatelky, že dotaz na poradnu ASČ vznesla po polemice s učitelkou její dcery ve 3. třídě ZŠ. Jestliže se dnes skutečně probírají částice už takhle brzo a na takové úrovni, museli se tvůrci učebních materiálů, potažmo školních vzdělávacích programů s prominutím zbláznit. Tohle učivo patří nejdříve do 5. třídy, lépe až na 2. stupeň!

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ