Dotaz:

Mohli byste nám prosím poradit, zda je správná varianta bez čárky mezi dvěma souřadně spojenými přívlastkovými větami? Případně o doporučení správné verze? Zde je ono souvětí:
Jednou z možností je propojení s tématy a otázkami, které nemají jednoznačnou odpověď  a nutí tak žáky ke kreativnímu myšlení.
(Má zde jít o souřadné spojení vyjadřující  významově, že OTÁZKY NEMAJÍ jednoznačnou odpověď a OTÁZKY ŽÁKY NUTÍ.)
Paní J. J.

Odpověď ASČ:

Skladební vztah mezi dotazovanými větami vedlejšími přívlastkovými je skutečně souřadný; souřadné vztahy se však dále jemněji dělí na poměry mezi nimi. Ty vymezujeme obecně takto: slučovací, stupňovací, odporovací, vylučovací, příčinný/důvodový, důsledkový a vysvětlovací. Každý z nich je charakterizován specifickými spojovacími výrazy – např. poměr odporovací spojkami ale, nýbrž aj., poměr vysvětlovací spojkami totiž, vždyť či složeným spojovacím výrazem to jest aj.

Pravidlo: V jakémkoli jiném poměru než slučovacím se věty souřadně spojené (ať hlavní, nebo vedlejší) oddělují čárkou.

V dotazovaném souvětí jde o jazykově vysoce sofistikované vyjádření. Záleží totiž na tom, zda autor textu chce říci „a tudíž / a tedy / a v důsledku toho nutí žáky…„, nebo „a tímto způsobem / a takto nutí žáky„. V prvním případě jde o poměr důsledkový, a čárku bychom tedy před a nutí měli napsat; v druhém případě jde o poměr slučovací, a čárku bychom psát neměli. Záleží prostě na tom, co chce autor textu sdělit – zde tedy nemůže udělat chybu pravopisnou, jen myšlenkovou.

Uvedu jednodušší příklad, který snad věc osvětlí lépe: Karel šel pozdě spát, a tak zaspal (jasně důsledkový poměr, čárka se píše). Karel kroutil hlavou a tak vyjadřoval nesouhlas (spíše slučovací poměr – na rozdíl od prvního příkladu lze nahradit spojovací výraz a tak výrazem a takto, jenž nevyjadřuje důsledek).
Podobně: Sluha ujišťoval krále o své věrnosti, a přitom již pomýšlel na zradu (jasně odporovací poměr, lze nahradit výrazem ale přitom); naproti tomu Matka vařila a přitom si zpívala (jasně slučovací poměr, spojovací výraz *ale přitom zde vůbec nedává smysl).

Musím na závěr uznat, že Pravidla (pravidla) českého pravopisu zde činí problémy i aprobovaným bohemistům. Na druhou stranu mne fascinuje, jaké jemnosti dokáže česká interpunkce vyjádřit, resp. odlišit. Ocenil bych, kdyby se k této otázce vyjádřili anglisté, germanisté, romanisté, ugrofinisté…

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
Asociace středoškolských češtinářů

 

 

3 komentáře.

  1. Zdeněk Sotolář napsal:

    Věta Matka vařila, ale přitom si zpívala dává smysl: sděluje nám, že matka zvládá dvě činnosti zároveň. Další jemnost české interpunkce.

  2. Hynek Krátký napsal:

    Dobrý den, dovolím si přednést jiný názor. Domnívám se totiž, že ve zkoumané větě nejde o tak velký významový rozdíl, tj. v obou případech lze definovat poměr důsledkový. Ve větách s Karlem, které pan Kostečka uvádí, je ovšem takový rozdíl patrný. V čem vidím odlišnost obou příkladů? Ve valencích sloves, resp. významu těchto valencí. U slovesa „nutit“ lze těžko v daném příkladě hovořit o příslovečném určení způsobu (sice si dokážu představit např. spojení „nutit úporně“, „nutit otravně“ atd, to ale, jak cítím, je významově někde jinde). Naopak v druhém případě je mnohem logičtější doplnění slovesa „vyjadřovat“ příslovečným určením způsobu. Co z toho vyplývá? Pokud jde o první větu z dotazu, psal bych před spojkou „a“ čárku v obou případech – bez ohledu na to, jakou pozici v následující vedlejší větě bude slovo „tak“ mít.

    • Jiří Kostečka napsal:

      Vážený pane Krátký,
      jak jsem napsal, jde o skutečně velmi jemné významové odstíny, a pokud je použiji při středoškolské (gymnaziální!) výuce, pak jen pro tříbení sémantického citu těch studentů, kteří o takovou myšlenkovou zátěž ještě dnes stojí. Nikdy bych podobný jev nezařadil do klasifikovaného prověřování.
      Pokud jde o Vaši námitku – vždy velmi pozorně studuji polemické názory oponentů, jsou-li věcné. To samozřejmě je tento případ.
      Svoji odpověď po poctivém promýšlení zformuluji takto: Soudím, že metoda substituce je zde dosti průkazná. Jestliže spojkový výraz „a tak“ lze nahradit spojkovými výrazy „a takto“, „a tímto způsobem“, jde o poměr slučovací, nikoli důsledkový. V typickém důsledkovém poměru totiž takovou substituci bez násilí nikdy provést nelze – srov. „Onemocněl, a tak nepřišel na zkoušku“, „Neznal odpověď, a tak raději mlčel.“ Nebo u souřadně spojených vět vedlejších: „Řekl, že onemocněl, a tak nepřišel na zkoušku.“
      Znovu zdůrazňuji, že v mnoha případech (ne-li ve většině z nich) je zjevně možné pojetí obojí(,) a že (tedy) skutečně záleží jen na pisateli, který z obou aspektů – důsledkový, či způsobový – chce vyjádřit: srov. „Kreslí a tak(to) se odreagovává“ // „Kreslí, a tak / a tudíž se odreagovává.“

Zanechat odpověď