Ve čtvrtek to bylo přesně 150 let ode dne, kdy se v Mnichově narodil Christian Morgenstern, básník a myslitel, jenž se za svého života dočkal pramalého uznání — co také při svém jménu mohl čekat. A přitom dnes o něm ví každý jen trošililinku přičinlivější středoškolák a je uznávanou ikonou nonsensové poesie.
Především té její linie, jež má náramný komický potenciál. Dlužno ovšem dodat, že sám Morgenstern si této, dodnes živé, části své tvorby nijak zvlášť necenil. Dával přednost své filosofické prose — a v tomto punktu je jeho literární osud podobný osudu Arthura Conana Doyla, jehož historické romány jako White Company, který sám považoval za své opus magnum, nepřijali čtenáři ani kritici. (…)
A pokud jde o zpěv, překvapilo mě, kolik českých interpretů se rozhodlo Morgensterna zhudebnit. I když… možná to není tak překvapivé. Ze seznamu sestaveného Janem Nejedlým namátkou vybírám (vše v překladu Josefa Hiršala): básně „Bezejmenná“, „Košilela“ a „Veliké lalulá“ od Stromboli, „Podvlíkačky“ a „Půlnoční myš“ od The Plastic People of the Universe, „Problém“ od Totálního nasazení, „Krkavec Rall“ od Visacího zámku, „Rok aneb Jak si šibeniční dítě zapamatuje jména měsíců“ od Skrytého půvabu byrokracie. Doplňuji ještě „Zpověď červa“ od teplické kapely Tvar a „Koleno“ zhudebněné básníkem Martinem Davidem.
Článek ZDE
