Ženské pero. Začnu trapnou košilatostí schválně.  Nebudu analyzovat rozdíl ve volbě intonace pro slova „básník“ a  „básnířka“ v literárních debatách, nechce se mi rozebírat působivost titulu Dej holce jméno Lukáše Vavrečky, zamýšlet se nad rolí ženy v prózách Miloše Urbana, nad důvody, pro něž blazeované přehlížení tvorby spisovatelek přežilo 19. i 20. století, nebo nad tím, jaký by byl mužný pendant k antologii Ve sladké tísni klína. To nechám představitelkám feministického hnutí, a mnohem raději feministům a vědcům v oboru gender studies, od nichž takovou práci očekávám. Zůstanu u české literární publicistiky. Jak je v ní ženské pero uchopováno, tj. reflektováno a traktováno? A budu citovat: pro jistotu, pro důkaz i pro legraci.

Olga Stehlíková v časopise Tvar.

Polemika Pavla Janouška ZDE.

 

 

Kategorie: Články, Články

Zanechat odpověď