Aktualizace ze 7. 5. 2016:

Vzhledem k neutuchajícím diskusím na maturitní téma znovu uvádíme návrh ASČ na podobu maturitní zkoušky z ČJL. Byl publikován právě před třemi roky, a přestože mezitím nová maturita prošla určitou proměnou, podle našeho názoru nezastaral. Naopak, například v oblasti didaktického testu nabízí východisko, jak se vyrovnat s nynějším – jinak neřešitelným – stavem, kdy na střední školy nastupuje a o maturitní zkoušku se uchází většina žáků z každého populačního ročníku. 


 

Maturitní zkouška z českého jazyka a literatury
model 2018+

 NÁVRH ASOCIACE STŘEDOŠKOLSKÝCH ČEŠTINÁŘŮ

Předkládaný model konkretizuje předchozí analýzu naší asociace Východiska a cíle maturitní zkoušky, zveřejněnou na webu ASČ (http://ascestinaru.cz/vychodiska-a-cile-maturitni-zkousky/).

Obecný rámec maturitní zkoušky

1. Zkouška je komplexní a má tři části: maturitní test (soubor testových úloh)[1], písemnou slohovou práci a ústní zkoušku.
a) V maturitním testu žák prokáže osvojení interpretačních dovedností v širším komunikačním smyslu (tedy ve všech stylových oblastech, nejen na textech uměleckých); v menší míře pak znalost literární vědy a jazykovědy a dovednosti od této znalosti odvozené.[2]
b) V písemné slohové práci žák prokazuje osvojení dovedností spojených s produkcí textu ze širokého spektra funkčněstylových oblastí, z nichž si vybírá jedno konkrétní téma.
c) V ústní zkoušce jsou ověřovány dovednosti směřující k analýze uměleckého i neuměleckého textu, a to s využitím znalostí literární vědy a jazykovědy (včetně stylistiky); dále se ověřují kompetence související s požadavky na mluvený projev (mj. plynné užívání spisovného jazyka, kompoziční rozvržení projevu, dodržení časových dispozic projevu a schopnost obhájit názor v reakci na námitku oponenta).

2. Žák si v každé části zkoušky může zvolit buď základ, nebo nadstavbovou nabídku. Nadstavbovou nabídku ASČ navrhuje ve snaze uchovat některé aspekty dřívější vyšší úrovně a nezavírat cestu k eventuálnímu budoucímu zohledňování maturitní zkoušky při přijímacím řízení na vysoké školy. Nadstavbová nabídka je koncipována jako organizačně jednodušší a levnější varianta vyšší úrovně.
Nadstavbová nabídka může být maturantem využita jak ve všech třech částech maturitní zkoušky, tak v kterékoli ze tří částí maturitní zkoušky samostatně. Lze tedy – i v návaznosti na požadavky vysokých škol a budoucích zaměstnavatelů – zvolit např. tyto kombinace:
– nadstavbová nabídka maturitního testu + nadstavbová nabídka písemné slohové práce+ základ ústní zkoušky;
– nadstavbová nabídka maturitního testu + základ písemné slohové práce + základ ústní zkoušky
– základ všech tří částí; nadstavbová nabídka všech tří částí atd.

3. Zkouška vychází z jednotné metodiky. Maturitní test, písemná slohová práce i ústní zkouška jsou připravovány i vyhodnocovány podle centrálně stanovených zásad. Obsah zkoušky je vázán na Katalog požadavků k maturitní zkoušce z českého jazyka a literatury.[3]

Hodnocení jednotlivých částí zkoušky se uvádí v procentech. Maximum je vždy 100%, neuplatňuje se žádná bonifikace za volbu nadstavby či srážka za volbu základu. 

Struktura zkoušky

1. Maturitní test
 Základ: Test v trvání 60 minut. Obsahuje uzavřené úlohy typu multiple-choice a dichotomické podle specifikace v revidovaném Katalogu požadavků.
Nadstavbová nabídka: Test v trvání 60+60, tj.120 minut. Maturant nejprve povinně řeší test základní úrovně. Následně – po půlhodinové přestávce – řeší v dalších 60 minutách nepovinně nadstavbový test; ten je náročnější a obsahuje mj. úlohy otevřené, perspektivně i typu PISA.[4] I v nich převažuje ráz všeobecně interpretační, neboť test má sloužit jako ukazatel kvality uchazeče pro více typů zaměstnání a vysokých škol, nikoli cíleně pro bohemistiku.

 Metodika hodnocení: Test se vyhodnocuje podle Centrem předem oznámené metodiky. Případné sporné úlohy posoudí v první instanci odborníci z řad aprobovaných češtinářů a certifikovaných hodnotitelů PISA, jmenovaní MŠMT a nezávislí na Centru.

Vnitřní podmínka pro uznání testu: Procentuální výsledek testu (jak základu, tak nadstavby) nesmí být nižší než 44 % z maximálního dosažitelného počtu bodů. (Pro uznání testu je mandatorní složení základu, viz dále.)

2. Písemná slohová práce 

V obou variantách obtížnosti obsahuje sedm zadání.
Ke každému zadání přísluší: téma práce; výchozí text s přesnou specifikací, zda je inspirativní, či zda v práci musí být využity konkrétní údaje v něm obsažené; požadovaný slohový útvar; vymezení komunikační situace.

Základ: Časová dotace: 120 minut. Rozsah: nejméně 300 slov (tolerance minus 30 slov, horní hranice není stanovena). Zadávané útvary i témata odpovídají bývalé úrovni Z.
Nadstavbová nabídka: Časová dotace: 180 minut. Rozsah: nejméně 450 slov (tolerance minus 45 slov.) Zadávané útvary i témata odpovídají bývalé úrovni V. Mandatorně obsahují: 1 odborný výklad / odborný referát / odbornou přednášku; 1 odbornou úvahu či esej evropského typu; 1 odborný popis statický; 1 odborný popis pracovního postupu; 2 náročnější útvary publicistického stylu (z toho 1 analytický – komentář, recenzi či analytický článek a 1 beletristický – fejeton, reportáž či delší sloupek); 2 útvary uměleckého či rétorického stylu (např. mikropovídku, líčení, projev či proslov, polemiku).

 Metodika hodnocení: Písemnou slohovou práci hodnotí atestovaní centrální hodnotitelé podle kritérií stanovených Centrem v hodnoticí tabulce a doprovodném metodickém materiálu; tato kritéria jsou předem známa žákům, učitelům i veřejnosti. Práce individuálního hodnotitele bude kontrolována vedoucím hodnotitelského týmu.
Případné sporně hodnocené slohové práce posoudí odborníci z řad aprobovaných češtinářů, jmenovaní MŠMT a nezávislí na Centru.

Vnitřní podmínka pro uznání slohové práce: Procentuální výsledek základu nesmí být nižší než 40 % z maximálního dosažitelného počtu bodů.

3. Ústní zkouška:

Základ i nadstavba: Zadání obsažené v Pracovním listu vylosovaném z maturantova Osobního seznamu literárních děl. Osobní seznam literárních děl obsahuje pouze tituly zařazené ve Školním seznamu literárních děl, vytvořeném školou na základě centrálně stanovených specifikací.[5]
Pracovní listy zajišťuje škola; může přitom vytvořit vlastní či využít Centrem vytvářené Banky pracovních listů.
Každý Pracovní list obsahuje:
a) úryvek či úryvky z vylosovaného literárního díla;
b) text neumělecký, který nemusí s uměleckým souviset.

Základ: Maturantův Osobní seznam literárních děl obsahuje 20 literárních děl z nabídky Školního seznamu literárních děl.
Maturant analyzuje oba texty a sleduje zadání uvedené v příslušném Pracovním listu; zadání vychází z jednotné metodiky vytvořené Centrem:
1 a) analýza výňatku z uměleckého díla (podstatné formální a tematické prvky výňatku a jejich funkce v textu) s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla
b) rámcový autorský, literární a obecně kulturní kontext díla
2. obsahová interpretace neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika
3. spisovnost a stylizační úroveň maturantova vyjádření
Na žádost žáka bude ze zkoušky pořizován zvukový záznam. (Nikoli tedy videonahrávka.)
20 minut příprava, 15 minut vlastní zkouška.

Nadstavbová nabídka: Maturantův Osobní seznam literárních děl obsahuje 30 literárních děl z nabídky Školního seznamu literárních děl. Specifikace Školního seznamu literárních děl je co do žánrů a doby vzniku děl jemnější než u základu.[6] V Pracovním listu se zavádí zadání týkající se podrobného kontextu uměleckého díla.
Maturant analyzuje oba texty a sleduje zadání uvedené v příslušném Pracovním listu; to vychází z jednotné metodiky vytvořené Centrem:
1. a) analýza výňatku z uměleckého díla (podstatné formální a tematické prvky výňatku a jejich funkce v textu) s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla
b) širší autorský kontext díla
c) širší literární a obecně kulturní kontext díla
2. obsahová interpretace neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika
3. spisovnost a stylizační úroveň maturantova vyjádření
Na žádost žáka bude ze zkoušky pořizován zvukový záznam. (Nikoli tedy videonahrávka.)
20 minut příprava, 20 minut vlastní zkouška.[7]

Metodika hodnocení: Kritéria hodnocení stanoví Centrum; jak v základu, tak v nadstavbě se hodnotí i spisovnost a úroveň maturantova vyjadřování. (ASČ doporučuje maximum 12 bodů u základu a 15 bodů u nadstavbové nabídky.) Hodnotí vždy dva atestovaní examinátoři. V případě neshody rozhoduje maturitní komise tradičním hlasováním s rozhodujícím hlasem předsedy maturitní komise při rovnosti hlasů ostatních členů.

Při eventuálním protestu proti výroku maturitní komise žák může použít zvukovou nahrávku své zkoušky, byla-li na jeho žádost učiněna; podle ní průběh zkoušky posoudí odborníci z řad aprobovaných češtinářů, jmenovaní MŠMT a nezávislí na Centru.

 Vnitřní podmínka pro uznání ústní zkoušky: Procentuální výsledek základu ani nadstavby nesmí být nižší než 44 % z maximálního dosažitelného počtu bodů. V obou variantách musí maturant dosáhnout alespoň 1 bodu v každém ze čtyř parametrů stanovených tabulkou.

Celkové hodnocení maturitní zkoušky

Celkový výsledek maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury se stanoví pouze v kategoriích prospěl – neprospěl (při prostupnosti volby variant základ/nadstavba totiž nelze stanovovat celkový součet procent).
O kvalitě maturantova výkonu tedy vypovídá kromě dosažených procent úspěšnosti i zvolená obtížnostní varianta.
Na maturitním vysvědčení bude vždy explicitně uvedeno, kterou z variant základ/nadstavba maturant v dané části maturitní zkoušky zvolil, a jakého procentuálního výsledku v ní dosáhl.

Maturant v případě neúspěchu opakuje jen tu část (ty části) zkoušky, již (jež) nesložil. Pokud nebyl u slohové práce a ústní zkoušky úspěšný v nadstavbě, může si pro opravnou zkoušku zvolit základ. Maturitní test je třeba k každém případě složit v základu (při nesložení základu tedy nepomůže být úspěšný v nadstavbě); nedostatečná z nadstavby se neopravuje a konstatuje se v procentuálním vyjádření na maturitním vysvědčení.


 

[1] Dosud užívaný název didaktický test považujeme za nepřesný a nevhodný.[2] Maturitní test by tedy nebyl zaměřen ryze bohemisticky; češtinářský aspekt maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury by byl naplněn především v rámci ústní a písemné zkoušky. Toto pojetí testu by patrně bylo přijatelnější pro vysoké školy nelingvistického zaměření.
[3] Předpokládáme, že Katalog bude podroben odborné revizi.
[4] Rozhodnutí o volbě nadstavbových úloh musí maturant učinit ještě před přistoupením k maturitní zkoušce.
[5] ASČ specifikace vypracuje v případě přijetí tohoto návrhu.
[6] ASČ specifikace vypracuje v případě přijetí tohoto návrhu.
[7] Toto časové navýšení nezpůsobí žádné organizační potíže; modelový příklad ukazuje, že kdyby jeden den maturovalo 5 studentů v nadstavbě, prodloužilo by to celou dobu zkoušky max. o 25 minut (v praxi o méně, pokud by maturovali za sebou).

47 komentářů.

  1. Bedřich Baran napsal:

    Pane Kostečko,

    děkuji za odpověď. Nesdílím hyperkritické názory, snažím se o konstruktivní připomínky, protože smysl má jen maturita pořádně připravená a precizně realizovaná. Vloni Cermat uváděl tuším deset procent nekvalitně pracujících hodnotitelů, což je podle mě vysoké a přímo neúnosné číslo. Počet hodnocení, která by měla upravovat odvolání, by se měl pohybovat maximálně v řádu několika desítek. Souhlasím s tím, že chceme-li centrální hodnotitele využívat za pět let, musíme začít s kalibrací už nyní.
    Oponuji vám ale ve vámi uváděném čase na jednu práci. Možná to zvládnete vy, ale já to odhaduji na dobu prvního čtení, opravu pravopisných a dalších na první pohled zjevných chyb. Přičítám ale čas na ověřování sporných a složitějších jevů, snad v každé práci takové jsou. Kromě toho část studentů píše práce o rozsahu 400 i 500 slov.
    210 prací je z mého pohledu neúnosné číslo. I stovka prací je hodně.

  2. Bedřich Baran napsal:

    Časová dotace na písemnou práci je nedostatečná. V obou případech bych ji zvýšil nejméně o třicet minut.

  3. Bedřich Baran napsal:

    Často uváděnou námitkou proti centrálním hodnotitelům je to, že v krátkém čase nemohou kvalitně zvládnout sto nebo i více prací. Námitka je to závažná. Jak zajistíte dostatečný počet dobrých hodnotitelů, aby kvalita netrpěla? I kdyby se centrálně hodnotilo jen kontrolně, vychází mi dvacet tisíc prací, s odvoláváním a rezervou spíš třicet tisíc prací. To by chtělo čtyři sta hodnotitelů. Kolik jich měl Cermat v r. 2012? A kolik jich skutečně pracovalo dobře?

    • Jiří Kostečka napsal:

      Ano, je to často uváděná námitka a velmi rád ji jako vedoucí jednoho z hodnotitelských týmů uvedu na pravou míru:
      Celkový počet maturantů osciluje zatím každoročně kolem 85 000. Hodnotitelských týmů bylo cca 20, každý měl +- 20 členů, hodnotitelů bylo dohromady něco málo přes 400. Pokud zůstaneme u těchto hrubých čísel, vycházelo v r. 2012 cca 210 prací na jednoho hodnotitele. To vůbec není tak mnoho, jak by se mohlo zdát: začínalo se hodnotit už první den (Cermat rozeslal hodnotitelům bleskově skeny, aby to „odsýpalo“) a byl na to celkem více než měsíc; od svých hodnotitelů vím, že si vyblokovali víkendy, kdy samozřejmě mohli opravit prací víc. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že korektní a velmi pozorná oprava standardní práce trvá nejvýš 15 minut (nezapomínejme, že nešlo o bývalé čtyřhodinovky á 7 stran, nýbrž o cca 250-300 slov textu). Bohužel, tohle nám při loňské antimaturitní kampani vůbec nebylo umožněno vysvětlit, kritikové se předháněli v tvrzeních, že „centrální hodnocení je nesmysl, hodnotitelé si sedli na jeden večer k 200 pracím a sekali to jako Baťa cvičky“ (= autentický citát vyjádření ředitele velmi známého soukromého gymnázia, který mimochodem těsně poté dovedl svou školu k mezinárodní maturitě IB, kde tento „nesmysl“, tedy anynymní hodnocení maturitních esejů hodnotiteli mimo školu, je naprostou samozřejmostí).
      A jak se zajistil dostatečný počet hodnotitelů? Pomocí seminářů, při nichž se nejprve „zkalibrovali“ budoucí vedoucí týmů, a následně pod jejich vedením jejich týmy; vše bylo zakončeno velmi náročnou certifikační zkouškou (celý proces byl placen z evropských fondů).
      Chápu, že někteří češtináři se cítí jakoby „okradeni“, když nemohou hodnotit své žáky, ale sotva popřou, že vedle této pochopitelné citové stránky věci je tu i ten problém, že – ať nuceně (pod tlakem ředitele nebo zřizovatele školy), či podvědomě – svým žákům mohou nadržovat. To u centrálního hodnocení nepřichází v úvahu. A poukazuje-li se na chybovost centrálních hodnotitelů: za prvé ani zdaleka nebyla tak dramatická, jak odpůrci maturity a média s chutí tvrdili, ale hlavně – jaká je asi chybovost učitelů, kteří tím dlouhým a náročným tréninkem na centrální hodnotitele, při němž se cvičně hodnotily a prodiskutovávaly stovky slohovek, neprošli?

  4. Josef Soukal napsal:

    Namátková kontrola je málo. Když už bychom uvažovali o opravě na školách, tak pouze za podmínky, že by část prací současně povinně prošla centrálním hodnocením. Jako minimum bych viděl dvacet procent. Výběr by musel zahrnovat všechny třídy (hodnotitele) dané školy, byl by generován počítačově, aby nemohlo dojít k ovlivňování.

  5. Radek Sárközi napsal:

    Pokud přemýšlíme o státem spravovaných maturitách, neměli bychom opomíjet jejich reálný průběh. Na jedné straně je kvalitní příprava testů. Další částí je způsob hodnocení. Klíčové je ovšem samotné zadávání. Pokud testy budou zadávat učitelé, kteří žáky na dané škole učili, může dojít k podvodům na samém začátku zkoušky. Pak už je celkem jedno, že se hodnotí centrálně, i to, jak kvalitně byly testy připraveny…

Zanechat odpověď na Bedřich Baran