Tento článek vychází z prvních výstupů výzkumného projektu zaměřeného na zkoumání faktorů ovlivňujících úspěšnost řešení matematických slovních úloh. Projekt rovnocenně bere v úvahu jak hlediska matematická, tak hlediska porozumění slovním úlohám jakožto specifickým textovým útvarům a jejich interpretaci (přístup
k řešení úlohy je výsledkem její interpretace), tj. komunikační kompetenci. Slovní úlohy tradičně patří ve výuce matematiky mezi nejméně oblíbené; jako jedno z obvyklých zdůvodnění žáci uvádějí, že úlohy jsou pro ně málo srozumitelné. Článek se soustřeďuje na jazykovou charakteristiku slovních úloh a na poznatky, které byly v první fázi zpracování projektu získány. Nejprve podáme přehled jevů, které se ve formulacích slovních úloh objevují (opakovaně na různých stupních) a které byly vyhodnoceny jako potenciálně problematické – svou formulací mohou ztěžovat porozumění, popř. být zavádějící. Za podstatné pokládáme, že zacházení se slovními úlohami představuje metakomunikační dovednost, tedy kompetenci, jíž si musí být učitel vědom a žáka/řešitele k ní směřovat. Dalším neméně důležitým aspektem, který máme na mysli, je konzistentnost přístupu k užívání jazyka v jednotlivých předmětech – nemělo by platit, že formulačně korektní a komunikačně kompetentní a kultivované vyjadřování je nutné jen ve výuce českého jazyka, kdežto v jiných předmětech může být zanedbáváno či přehlíženo.

Článek ZDE. Publikováno v časopise Český jazyk a literatura, č. 2/2017-18