Z úvahy publikované Českým rozhlasem:
„Nejznámější světový vědec v oblasti vzdělávání Dylan Wiliam říká, že malá bílá stírací tabulka je nejdůležitější vynález ve školství od objevu té břidlicové. Stojí 50 korun i s hadříkem a dvěma fixy a díky tabulce s odpověďmi nad hlavami studentů se může učitel několikrát během hodiny opravdu přesvědčit, jak studenti chápou jeho výuku. Nehledě na vedlejší pozitivní efekt, že studenti jsou takto aktivně zapojeni do výuky.
Ne na všechny otázky se dá odpovědět na tabulku, v takovém případě věda doporučuje položit otázku, počkat tři vteřiny – ty jsou velmi důležité, v tomto čase student „loví“ odpověď v hlavě a vzniká tak znalost, vytváří se spoje mezi našimi neurony – a pak náhodně někoho vyvolat bez ohledu na to, kdo se hlásí. Tím si každý student musí připravit odpověď. (…)
Důležitá je i zpětná vazba studentovi. Dobrá je taková, když s ní má více práce student než učitel. V případě písemných prací výzkumy oceňují například postup, kdy učitel jen označí na kraji řádku specifickou značkou typ chyby a nechá ji studenta najít a opravit, je to velmi přínosné pro studentovo učení. Kvalitu opravy pak zohlední při finální známce.
Pokud totiž dá učitel studentovi známku i komentář najednou, student nevěnuje komentáři téměř žádnou pozornost. (…)
Nejlepších výsledků ve vzdělávání dosahují země, kde jsou centrálně opravované maturitní zkoušky. Je to logické, studenti i učitelé se více snaží. Hodnocení je spravedlivé a transparentní.
Pokud se nechá na školách, nemá zkouška téměř žádnou relevanci. Stejný výkon může být na jedné škole hodnocen jedničkou a na jiné čtyřkou. Německo má šestnáct spolkových zemí a postupně během dvaceti let všechny kromě jedné přešly na centrálně opravované maturity. V zemích, kde se tak stalo, se zlepšily výsledky žáků v mezinárodních srovnávacích testech, zvýšily se průměrné výdělky absolventů, klesla nezaměstnanost a vzrostlo HDP ve srovnání s těmi zeměmi, které nechaly opravování maturity na školách. Je škoda, že Česko jde opačným směrem než Německo.“
Z facebookové skupiny Pedagogická komora:
Naše školství se bez většího zájmu médií ocitá na prahu devastace, jakou nepamatuji a jakou si naše země rozhodně nezaslouží.
Ve sněmovně je v posledním čtení zákon o pedagogických pracovnících, který otevírá „Pandořinu skříňku“ a chce devalvovat kvalifikaci učitelů. Hlas se vzedmul v některých profesních sekcích a zejména v „Pedagogické komoře“. Zbystřit by však měli zejména rodiče. Jde přeci o jejich děti. Každý rodič přeci chce to nejlepší pro své děti. Každý rodič chce nejlepší vzdělání pro své děti, už jen proto, že jim to přinese prosperitu, a mnohdy i lepší život, než měli jejich rodiče. Možná to bude znít nadneseně, ale vážení, jde o životy dětí, o jejich budoucnost! Pokud nevěříte, položte si jednoduchou otázku: „Kolik z vás by posadilo své dítě do autobusu, který bude řídit člověk bez řidičského oprávnění pro řízení autobusu?“ Já osobně ne. A za sebe, ředitele střední školy, dodávám, že stávající právní úprava mi již dnes umožňuje zaměstnat VŠ vzdělaného odborníka. Nová úprava není tedy potřeba. Jednoznačně jde proti zájmu dětí a jejich rodičů! Přivést učitele je třeba jinými kroky – vytvořením lepších podmínek pro jejich práci a správným ohodnocením jejich namáhavé práce. Tím není současné podvodné tvrzení o navýšení platů pracovníků školství. Pan ministr totiž jaksi nebere v potaz, že navyšovány byly i platy v jiných odvětvích.
Dalším problémem je chování ministra školství, který bohužel činí řadu kroků proti pracovníkům škol. Bohužel. Je mi to líto. Osobně jsem panu Plagovi kdysi fandil, a věřil jsem mu. Dnes? Už dávno ne. Naprosto nezvládl vedení školství v době od března roku 2020 dodnes. Řada kroků je nesystematických a nesmyslných. Jeho lavírování kolem maturit je neskutečné. Žáci ani učitelé ještě pár týdnů před termínem neví, jak vše bude. To je trestuhodné.
I ve školství, jak jsem často psal, šlo přijmout řadu různých kroků takových, aby školy mohly například po skupinách v malotřídních školách, na odborných výcvicích či jinde fungovat. Naopak, jeho a vládní kroky proti pracovníkům MŠ a speciálních ZŠ jsou doslova hanebné. Přitom i zde šlo učinit kroky k tomu, aby situace byla snesitelnější. Šlo nařídit, že v kritické situaci nebudou do MŠ chodit děti maminek, které jsou na MD či RD, maminek, které jsou na OČR a podobně. Stejně tak se dala hledat řešení pro speciální ZŠ. Takto však dochází k další degradaci učitelského povolání a řada kolegyň a kolegů, zejména těch nejmladších a nejstarších, zvažuje odchod ze školství nebo do důchodu.
V neposlední řadě se nám nedaří sjednotit pedagogický stav. Alespoň v nejzákladnějších bodech bychom měli být jednotní. To ale bohužel nejsme. A tak se jednotlivé skupiny k sobě chovají tak, že lze nalézt společnou cestu k jednání jen velmi těžko. Jenže školství je v naší zemi opravdu na křižovatce. Je potřeba si to uvědomit. Obávám se, že díky obrovskému pracovnímu nasazení, které se výrazně od března zvýšilo, nám podstata bytí trochu uniká. Je důležité se nyní „vzbudit“ a apelovat na poslance a senátory, aby pomyslný krok do hlubin neudělali. Přikláněl bych se i k tomu, aby se představitelé různých sekcí a profesních sdružení sešli a aby domluvili společný postup. Byl bych rád, kdyby se přidaly i pedagogické fakulty a odbory.
I já se snažím dlouhodobě učitele spojovat. Ano, někdy jsem tvrdý a možná příliš otevřeně pojmenovávám fakta. Ale přeci nemá smysl zavírat oči před špatnými rozhodnutími. Proto všechny vyzývám, pojďme společně ukázat, že nám záleží na naší práci, že nám záleží na vzdělávání v našem státě. Děláme to pro naše děti. Děláme to pro jejich budoucnost.
Kolegyně, kolegové, máme být na co hrdí. Neustále posouváme náš vzdělávací systém a vylepšujeme jej. Každodenními drobnými krůčky. Téměř ročním přerodem vzdělávání, kdy ačkoli jsme si to nepřáli, dokázali jsme zvládnout neskutečnou proměnu systému. Zvládli jsme to. Věřím, že zvládneme i současnou situaci a nedovolíme devastaci vzdělávání.
Osobně vidím aktuálně několik hlavních úkolů – zabránit schválení novely zákona o PP (nekvalifikovaní do škol), zvýšení třídnických příplatků v průměru nejméně na 2.500,- Kč, zavedení třídnického příplatku v 50 % výši učitelkám MŠ a vychovatelkám v ŠD, zrušení zvýšení úvazků o jednu hodinu a vytvoření lepších systémů pro výuku v době karantény – zde bych se přimlouval za vyšší pravomoci ředitelů při stanovení jasných mantinelů.
Kolegyně, kolegové, vím, že jste všichni už brutálně unavení ze situace v našem školství. Vidím, kolik neskutečné práce odvádíte. Přesto, vydržme, spojme se a přiložme ruku k dílu. Jde o naše děti a jejich budoucnost.
Hezké dny a hodně energie do dalších dní. Štefan Klíma