Školní seznamy literárních děl jsou sice od původu textem administrativního charakteru, představují však dokument vypovídající mnohé o konkrétní škole, učitelích a jejich pojetí výuky. Svého času jsem – budu mírný – kroutil hlavou, když jsem mezi položkami nacházel třeba sedm dílů Harryho Pottera, Rukopis zelenohorský či Bibli; nemluvě o tom, že v seznamech se objevovaly chyby ve jménech autorů i názvech děl. I přesto byla už sama existence takovéhoto seznamu doslova zjevením – nejvýraznějším dokladem toho, že nová maturita má mj. představovat rozchod se stávající výukovou praxí spočívající v naprosto neúměrné preferenci literární historie. (…)

Za zcela zásadní považuji to, aby učitel se žákovskou četbou pracoval soustavně, od počátku studia, aby ji nejen inicioval a podporoval, ale také v pozitivním smyslu usměrňoval a všestranně žáky připravil na recepci a reflexi díla.

Více ZDE. Text vznikl z podnětu časopisu Řízení školy; ve zkrácené podobě vyšel v č. 1/2020.

Zanechat odpověď