Ze studie v časopisu Slovo a smysl (2022/40):
Obecně lze konstatovat, že převyprávění příběhu o Robinsonu Crusoeovi publikovaná v českém prostředí (a v českém jazyce) v 19. století, ač jsou vzájemně dosti odlišná, se přibližují dobové cestopisné literatuře (a současně se vzdalují Defoeově románové podobě příběhu) tím, že přejímají některé její znaky: 1. užití toponym, příp. dalších geografických údajů, referujících ke skutečnému světu, 2. užití botanických a zoologických názvů zpřesňujících popis flóry a fauny na úkor fantastických zvířat a úkazů přítomných v Defoeově románu, 3. užití poznámkového aparátu přejatého z odborných faktuálních textů, 4. užití dobových historických, kulturních a společenských souvislostí pro faktuální kontextualizaci příběhu, 5. užití instruktivních či popisných ilustrací a 6. absence či výrazné omezení Robinsonových náboženských reflexí oproti Defoeově románu. Ne každé převyprávění se vyznačovalo všemi těmito znaky, nejvíce z nich je přítomno v převyprávění Gräbnerově.
