„Vnímat Woolfovou jako nějakou „éterickou poruchu spektra“ je ovšem nesmysl. Ve skutečnosti to byla cílevědomá žena, která nejenže se prosadila v mužské společnosti, ale měla dost sebevědomí na to, aby vedla rozsáhlé polemiky s vůdčími osobnostmi tehdejší literární scény.“

Více na stránkách časopisu Host.

Kategorie: Woolfová Virginia

Jeden komentář.

  1. Josef Soukal napsal:

    Starší facebookový post Silvie Ficové:

    28. března 2019 ·
    dnes je to 78 let, co Virginia Woolf odešla z domu, nacpala si kapsy kabátu kameny a vydala se k řece Ouse, kde ukončila svůj život.
    tak si dejme radši romantický dopis:

    Virginii
    Milán [odesláno z Terstu]
    čtvrtek 21. ledna 1926
    Stala se ze mě pouhá věc, která chce Virginii. V těch příšerných bezesných nočních hodinách jsem si pro tebe vymyslela krásný dopis, a [teď] je tentam: prostě mi úplně obyčejně a zoufale lidsky chybíš. Ty, s těmi svými neprostoduchými dopisy, bys tak obyčejnou větu nikdy nenapsala a nejspíš bys to tak ani necítila. Přesto věřím, že ti něco bude trošku chybět. Ty bys to ovšem zaobalila do tak vybrané věty, až by pozbyla na své skutečnosti. Kdežto já to napíšu naprosto jasně: scházíš mi víc, než bych si kdy myslela, a to jsem na fakt, že mi chybět budeš, byla dobře připravená. Proto je tenhle dopis vlastně jen bolestný výkřik. Je k neuvěření, jak jsi pro mě nepostradatelná. Nejspíš jsi na takové řeči zvyklá. K čertu s tebou, ty rozmazlené stvoření; tím, že se tak odhaluju, tě k lásce nepřinutím… Jenže s tebou, moje milá, neumím být chytrá a odměřená: na to tě až moc miluju. Až moc opravdově. Vůbec netušíš, jak odměřená umím být k těm, které nemiluju. Jsem v tom přebornice. S tebou jsem však ztratila zábrany. A vážně ti to nemám za zlé.
    Ale už tě nebudu nudit.
    Zase jsme se rozjeli a vlak se otřásá. Budu muset psát na nádražích – kterých je po celé lombardské pláni naštěstí hodně.
    Benátky. Těch nádraží hodně bylo, ale nečekala jsem, že v nich Orient Express nebude stavět. Teď jsme jen na deset minut v Benátkách – to je strašně málo času, ve kterém se snažím psát. Nestihnu si ani koupit italskou známku, takže tenhle dopis pošlu z Terstu.
    Vodopády ve Švýcarsku zmrzly v duhově zbarvené záclony z ledu, jež visí ze skály; moc pěkné. A Itálie je pokrytá sněhem.
    Zase se rozjíždíme. Budu muset počkat do zítřejšího rána v Terstu. Prosím odpusť, že ti píšu tak ubohý dopis.
    V.
    (V. = o 10 let mladší Vita Sackville-West, která inspirovala postavu Orlanda – na fotce vpravo)

Zanechat odpověď