Přetiskujeme facebookový příspěvek literárního vědce Jana Wiendla.

PROSINEC

Fráňa Šrámek

(ze sbírky Splav – poprvé vydána 1916; foto šumavského Želivského vrchu, na pozadí Plošina a Můstek, ze sedla mezi Hůreckým a Harantským lesem, Klenová, prosinec 2021)

Po sněhu půjdu čistém, bílém,

hru v srdci zvonkovou.

Vánoční země je mým cílem.

Až hvězdy vyplovou,

tu budu blízko již. A budu ještě blíž,

až lesní půjdu tmou.

Tu ztichnu tak, jak housle spící,

a malý náhle, dětinný,

a v rukou žmole beranici,

včarován v ticho mýtiny,

tu budu blízko již. A budu ještě blíž,

svých slz až přejdu bystřiny.

Mír ovane mne, jak by z chléva,

v němž vůl a oslík klímají,

světýlka stříknou zprava, leva,

noc modrá vzlykne šalmají,

tu budu blízko již. Ach, jsem tak blízko již,

snad pastýři mne poznají…