Před sto lety se narodil Georges Brassens, francouzský písničkář a básník. Jeho písně dodnes inspirují mimo jiné spojením sžíravé kritiky veškerého pokrytectví a stádního chování s mimořádnou citlivostí a humanismem.
V jednom městě žil za mřížemi v kleci gorilí samec. Na majestátního divokého tvora se chodili dívat místní, zejména dámy, které se obdivovaly jeho nesmírně vyvinutému mužství. Jednoho dne ale kdosi zapomněl zavřít vchod do klece a milý natěšený goril se vydal ven.
Dámy a ostatní, kdo byli poblíž, se v panice rozprchli. Ne tak mladý sebevědomý soudce v taláru. Moc jeho úřadu mu však pranic nepomohla, když se po něm goril, postrádající vytříbený vkus, lačně vrhl. A tak soudce „stih jen zařvat Mami! Jako ti, co dal katovi.“
Le gorille, jedna z nejznámějších, nejstarších a také nejkontroverznějších písní Georgese Brassense, vydaná jako singl na konci roku 1952 a nějakou dobu zakázaná kvůli pornografickému obsahu, říká hodně o tom, jak zřejmě nejoblíbenější francouzský písničkář 20. století chápal sám sebe. Nebo aspoň jednu ze svých tváří.
Úvodní pasáže vzpomínkového textu Filipa Outraty publikovaného v Deníku Referendum
