Z rozhovoru na webu Učitel21:

Jak by měla vypadat smysluplná výuka literatury na základní škole? Co může děti ke čtení přivést, co je naopak spolehlivě odradí? A jak se proměňuje didaktika literatury? Nejen na to jsme se ptali Jaroslava Valy z katedry českého jazyka a literatury.

(…) redukci vzdělávacího obsahu si na ZŠ určitě dovedu představit. Nicméně si myslím, budu-li mluvit za literární výchovu, že stávající RVP ZV je koncipován natolik obecně a otevřeně, že se podle něj dá dobře učit i dnes. Znám takové učitele a je radost vidět je při práci. Problém spatřuji spíše ve školních vzdělávacích programech, kam si některé školy nezřídka překlopily staré osnovy a staré vzdělávací obsahy. Mezi očekávanými výstupy RVP ZV za literární výchovu najdeme také tento: žák uvádí základní literární směry a jejich významné představitele v české a světové literatuře. A záleží na konkrétním učiteli, co si pod tím představí.

Někteří se věnují detailnímu probírání literární historie z pocitu zodpovědnosti (vždycky se to tak učilo, to nemůžu vynechat), pro některé je to pohodlnější. Někteří argumentují přijímacími zkouškami na střední školu. Jejich podoba se však v posledních letech výrazně změnila, důraz je kladen na práci s textem, literární historie hraje marginální roli.

V novém RVP ZV bych za literární výchovu akcentoval především výstupy ověřující žákovu práci s textem v oblasti porozumění, interpretace, tvořivosti a rovněž výstupy rozvíjející jeho čtenářské strategie. Z oblasti učiva pak literární teorii: literární druhy, žánry a strukturu literárního díla.